Mšenský Okrašlovací spolek pokračuje v záslužné práci pro Mšeno i okolí
Sto dvacet a dva roky. O co jde? Rád bych tím připomněl, že právě v letošním roce uplynulo 120 let od založení Okrašlovacího spolku pro Mšeno a okolí. Mám samozřejmě na mysli ten původní spolek, založený v létě roku 1892, v jehož řadách působila velmi významná jména. Z nich mohu jmenovat například všem dobře známého Josefa Bedřicha Cinibulka nebo Augustina Janatku. Spolek, za nímž byla vidět spousta pěkné práce, bohužel na začátku padesátých let minulého století zanikl. Myšlenka ale přetrvala. Právě již zmíněné dva roky se ji snaží nést napříč časem členové nově založeného sdružení stejného názvu.
Prvotní činnost nového „okrašláku“ se soustředila především na obnovení studánky v Hlovci. Nesnadný úkol se po měsících práce vydařil a Hlovecká studánka s více než dvousetletou historií vloni opět ožila a potěšila nás přítokem průzračné vody. Byla to první vlaštovka novodobé činnosti spolku, v jejímž duchu se snažíme pokračovat dál. Zazněly tehdy sice hlasy ve smyslu „proč se tam hrabou… stejně je to na nic… nikdo jim tam chodit nebude…“ Mohli jsme toho nechat, ale teď bychom se sotva radovali z prošlapané cestičky, která ke studánce od té doby přivedla mnoho místních lidí i turistů. 
Vedle probuzení smutných koutů naší krajiny z dlouhého spánku se nevyhýbáme ani akcím pro veřejnost. Vůbec první z nich byla vloni únorová Hostina pro zvířátka, kdy děti se svými rodiči vyrazily ke krmelci s jablíčky, kaštany a dalšími dobrotami. Užili jsme si tenkrát příjemné sobotní dopoledne. A z Hostiny pro zvířátka se nakonec vyklubala tradiční akce, kterou jsme přesunuli na předvánoční čas. Podobné to je i s Vítáním jara, které už podvakrát svým vyprávěním nad diapozitivy oživil mělnický fotograf Ladislav Záruba. Tradicí snad zůstanou i oblíbené vycházky Po stopách Cinibulkových s podtitulem Časem zpět o sto let, jejichž prostřednictvím se naší malebnou krajinou opět procházejí krásné dámy a elegáni ze začátku minulého století. Těmito netradičními vycházkami jsme už druhým rokem zakončili výstavu dobových fotografií Černobílé Mšeno. Se starými domy, ulicemi i přírodními scenériemi se lidé setkávají vedle obřadní síně radnice, kde se výstava koná, také na stránkách týdenního kalendáře Černobílé Mšeno a Kokořínsko, který jsme vydali jak pro letošní, tak i pro příští rok.
Pokud se ale vrátím k aktuálnímu roku, jehož konec už nám brzy zabuší na dveře, rád bych zmínil práce na opětovném zprůchodnění staré úvozové cesty na Romanově, do níž se vchází u křížku na konci města a vychází u romanovské hospůdky, při vchodu do Kačiny. Společnou akci spolku a města Mšena odstartovali už v zimě zaměstnanci města, kdy v období vegetačního klidu neprostupnou cestu prořezali, čímž umožnili členům spolku v brzkém jaru pokračovat v odstranění husté spleti šípků, ostružiníků i bezinek. Během roku následovalo rozvezení štěpky na pochozí plochu cesty, kterou jsme nazvali Jezevčí stezkou, a také několikeré sečení. Finální práce, kdy na místech s krásnými výhledy přibudou lavičky, se uskuteční příští rok na jaře.
V letošním roce došlo k malému, ale zároveň významnému posunu v záchraně krajové odrůdy třešně Mšenská Jánovka, která už stála na prahu zániku. Rouby, jejichž afinita s podnoží je jaksi záhadná, se na jaře ve své domovině ujaly – Jánovka se zřejmě rozhodla opět oživit kraj, kde se před staletími poprvé objevila, bílými kvítky a chutnými, srdčitými plody. Doufejme, že se nám v příštím roce podaří počty mladých Jánovek ještě zvýšit a postupně je vracet do krajiny. Stranou nebude ani další tradiční odrůda třešně, kterou je Perla Bezdězu.
Co se kulturních akcí týče, letos se vedle již zmíněných poprvé uskutečnilo Setkání s loutkami u Hlovecké studánky. Akce, při níž se někteří členové spolku proměnili v loutkoherce a jiní loutkám propůjčili svůj hlas, na dětských tvářích vykouzlila úsměvy. Proto plánujeme něco podobného i na příští rok.
A další plány na rok 2013? V běhu je už nějakou dobu projekt obnovy altánku v Debři, takže když vše dobře dopadne, bude možná už v příštím roce lákat k posezení tak, jako od třicátých do konce padesátých let minulého století. Dále se pokusíme využít některou z dostupných dotací na stavební zajištění pozůstatků po lesním divadle v Debři a najít pro toto stále pěkné místo kulturní využití. A to ať ve spolupráci s místními školami, organizacemi nebo pro pořádání osvětových akcí v plenéru. Cílem tohoto článku není vyzdvihovat práci okrašlovacího spolku, ale především připomenout, že jsme tady pro vás…
Na závěr bych rád uvedl, že nejsme v žádném případě uzavřenou organizací, rádi mezi sebe uvítáme nové členy, kteří mají zájem nejen o Mšeno, ale i o blízké vísky a krajinu kolem. Každá ruka navíc, ale i dobré nápady, se hodí…
Jiří Říha, předseda spolku