Odešel bývalý mšenský evangelický far
ář Jaroslav Vanča
Bývalý mšenský evangelický farář Jaroslav Vanča zemřel v sobotu 3. listopadu ve věku 92 let v Hranicich na Moravě. Rozloučení se konalo v pátek 9. listopadu v místním evangelickém kostele. Připomeňme si ve stručnosti běh jeho života a dejme slovo pamětníkům.
Jaroslav Vanča se narodil roku 1920 v Teplicích. Jako student teologie pracoval za 2. světové války u faráře Antonína Vernera v Kolíně (1940 – 1945). Jako samostatný farář působil v letech 1946 – 1968 v Jasenné na Valašsku, kde s ním jeho osudy sdílela manželka Vlasta. V roce 1968, přesně v den sovětské okupace 21. srpna, se Vančovi odstěhovali do Mšena. Zde žili až do roku 1984. Odstěhovali se do Kolína, závěr života strávili v Hranicích na Moravě.
Podle svědectví pamětníků se oba nesmazatelným způsobem zapsali do tehdejšího života v nelehké době normalizace. Paní Vlasta coby úřednice na mšenské poště a jako učitelka na učilišti v Kanině, pan farář svými postoji a působením ve sboru i v kontaktech a rozhovorech se spoluobčany mimo sbor.
S úctou na něj vzpomíná Bohumil Fuxa: „S panem farářem Jaroslavem Vančou mě seznámili Němcovi, kteří patřili mezi naše první známé a přátele ve Mšeně. Pan farář Vanča působil ve Mšeně v letech, která byla nejen pro něj, ale i pro většinu občanů těžká. Byla to doba tzv. normalizace, kdy si člověk musel opravdu dobře rozmyslet, před kým se nemusí bát svobodně promluvit. I díky lidem, jakým byl pan farář Vanča, jsme se mohli cítit i v době nesvobody svobodně. Děkuji tímto alespoň několika řádky panu faráři Vančovi i panu učiteli Němcovi za to, že mě i mou rodinu utvrdili v přesvědčení, že i v nelehké době žili mezi námi LIDÉ!“
Jan Švec živě připomíná nelehké postavení dětí, které v době normalizace chodily na náboženství: „Vzpomínám si na pana faráře Jaroslava Vanču v době, kdy jsme chodili počátkem 70. let na náboženství na faru. Chodilo nás pár. Z celého druhého stupně základní školy asi pět až šest žáků. Byli jsme často terčem posměchu od ostatních spolužáků. Ano, byla doba plně rozvinutého socialismu a výsměch k jakkoli vyčnívajícím byl tolerován nebo dokonce podporován. Nám to ale nevadilo, k panu faráři jsme chodili rádi. Dostali jsme se do jiného světa. Světa klidu a porozumění a vysvětlování dějin. Plno jsme toho zapomněli, ale také v nás toho dost zůstalo. Co se týká vědomostí, to jsme mohli mnohdy uplatnit při hodinách dějepisu ve škole hned následující dny.“
Jan Kozlík, bývalý mluvčí Charty 77 připomíná, že v době normalizace musel farář Vanča čelit tlaku Státní bezpečnosti: „Bratr farář Vanča prožil ve Mšeně nejhorší léta tzv. Husákovy normalizace, tedy léta obecné demoralizace. Jestliže jí prošel bez ztráty vlastní důstojnosti, je jistě také zásluhou jeho statečné manželky. Že měl kvůli mně potíže s StB, jsem se dozvěděl až z jeho vzpomínek vysílaných před časem v rozhlase. Mně o tom nikdy neřekl. Udělal dobře, kdyby se mi tehdy svěřil, přestal bych asi chodit do kostela – a možná bych se do něj už nikdy nevrátil.“
Venuše Svobodová vzpomíná na svoji bývalou kolegyni takto: „Paní Vlasta Vančová nastoupila v sedmdesátých letech do učiliště v Kanině jako vychovatelka. Příkladně kamarádským chováním k učnicím si získala jejich důvěru. Induviduálním přístupem dokázala mistrně zvládat pubertální výstřelky mladých. Nikdy jsem ji neviděla rozčilenou, vždy byla usměvavá a pozitivně naladěná, což se přenášelo i na kolektiv dospělých. Velmi často na ta léta ráda vzpomínám.“
Vřelý vztah k faráři Vančovi i jeho paní měl jeho konfirmand Jiří Pavelka: „Na bratra faráře Jaroslava Vanču a na jeho paní Vlastu vzpomínám velmi rád. Poznal jsem, že slova, která jsem od mala až do dospělosti slýchával ze mšenské kazatelny o tom, jak máme jako křesťané žít, byla v jejich životě vždy plněna a také naplněna… Bezvadné byly naše jarní a letní mládežnické pobyty na faře v Nebuželích. Ty se konaly v první polovině 80. let jen díky osobní odvaze bratra faráře, který tento sbor, později kazatelskou stanici administroval, a nesl tak odpovědnost za naše činění před státní správou, která, jak je známo, neměla setkání mládeže příliš v oblibě.“
Maminka Jiřího Pavelky Lydie Pavelková připomněla pevné pouto, které si k panu faráři Vančovi udrželi členové mšenského evangelického sboru: „Nátlak státní správy, odnímání státních souhlasů duchovním, výslechy na StB v té době znepříjemňovaly život. To vše mělo zcela zastrašit věrné svědky Kristovy. Bratr farář obstál v této zkoušce díky Pánu Bohu velmi dobře. My všichni jsme byli Pánu bohu vděčni, že zde mohl být.“
Paní Libuše Němcová v kanceláři pohřební služby ve Mšeně dodnes nemůže na bývalého faráře zapomenout: „Pan farář Vanča byl milý člověk, ve Mšeně oblíbený. V pohřební službě jsme s ním dobře vycházeli. Snažil se vycházet každému vstříc. Pohřby jsem za ním chodila vyjednávat do jeho kanceláře na faře. Vedle úředních záležitostí jsme se bavili o všem možném. Byl to úžasný člověk. Když jsem se dozvěděla o jeho smrti, hezky jsem na něj vzpomínala.“
Michal Šimek