O vyvraždění Židů (holocaustu) nacisty se učí děti ve škole. I já jsem se o tom učil a za svůj život slyšel mnohá svědectví a viděl spoustu dokumentů. Nikdy však – a to zde žiji prakticky od narození – jsem od nikoho neslyšel, že by se to nějak týkalo i Mšena, ba dokonce ani zmínku, že by zde nějací občané židovského původu žili. Můj otec však vždycky tvrdil, že zde byli a že s některými chodil do školy a do Sokola.
Tak tedy, co se obětí týče: 13. 1. 1943 byl vypraven z Mladé Boleslavi transport do Terezína, svážející osoby židovského původu z okresů Boleslav a Mělník. Ze Mšena byli deportováni tito lidé:
Artur Lederer, nar. 14. 10. 1883, Karlova 51; Marie Ledererová, nar. 25. 9. 1889, Karlova 51; Leo Lederer, nar. 2. 12. 1918, Karlova 51; Arnoštka Picková, nar. 9. 1. 1877, Karlova 133; Růžena Picková, nar. 12. 11. 1912, Karlova 133; Gustav Pick, nar. 15. 8. 1873, Kostelní 263; Emilie Picková, nar. 15. 3. 1883, Kostelní 263; Gustav Müller, nar. 23. 11. 1871, čp. 225 – vyčteno z transportních listin, které uchovávají v Museu ghetta v Terezíně. Jednalo se o transport s označením CL (seznam čítá 550 lidí). Druhý transport s označením CM (491 lidí) byl z Boleslavi vypraven 16. 1. 1943. Přímo ze Mšena jsem v něm již nenašel nikoho.
Z oněch osmi lidí ze Mšena nepřežil nikdo. V knihovně Židovského muzea v Praze Jáchymova 3, v tzv. Pamětní knize se lze dočíst, že Gustav Pick zahynul v Terezíně 20. 3. 1944 a Emilie Picková 2. 4. 1944 tamtéž. Ostatní byli již v létě 1943 transportováni z Terezína do Osvětimi. V seznamu zachráněných nejsou.
Nebylo tak těžké zjistit tato fakta, která jsou v archivech dostupná. Stačí nahlédnout a víme. Co však víme? Jen jména, bydliště a smrt. O tom, jak žili a čím se ve Mšeně živili před okupací a jak potom přežívali za tzv. Protektorátu až do onoho 13. ledna 1943, nevíme nic a mšenských pamětníků, kteří si na to vzpomínají, již asi není.
Fyzické vyhlazení Židů je, pravda, věc Hitlera, nacistů a jejich pomahačů, avšak vyhlazení i pouhé památky na naše spoluobčany a sousedy je už naše věc a věc celé obce. Je to dluh, který kvůli nesplacení přechází z generace na generaci.
Poznámka: uvedený seznam neznamená, že zahynuli všichni mšenští občané židovského původu. Z doslechu vím, že minimálně jedna osoba ze Mšena – Vlasta Picková – nacistickému peklu nějak unikla a po válce žila (či snad ještě žije) v Austrálii. V seznamech, které jsem viděl, se její jméno nevyskytuje. To znamená, že se ji podařil útěk do zahraničí. Tedy alespoň jeden příběh se šťastným koncem.
Jan Kozlík