Ing. Zbyněk Čeřovský vyznamenán K
řížem obrany státu
Téměř po dvaadvaceti letech byl plukovník letectva Zbyněk Čeřovský vyznamenán 8. května ministrem obrany Dr. Alexandrem Vondrou vysokým vojenským vyznamenáním – Křížem obrany státu. Protože jsem po určitou dobu v době totality participoval na osudu plukovníka a jeho rodiny, považuji za nutné říci k tomu našim čtenářům pár vět.
Plukovník Čeřovský byl v době okupace Československa v srpnu 1968 náčelníkem štábu stíhacího bombardovacího leteckého pluku a zároveň zástupcem velitele letiště. Postavil se svými přáteli, důstojníky štábu, piloty i techniky rozhodně proti okupaci, neposkytl okupantům žádnou nařízenou podporu, a to jak technickou, tak i materiální.
Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Byl dokonce postaven se svým přítelem podplukovníkem Jelínkem před zeď hangáru, kde na ně polští výsadkáři, kteří si počínali jako smyslů zbavení, vynucovali informace pod pohrůžkou zastřelení. Později, co neukradli, neodvezli, to zničili.
Protože plk. Čeřovský později odmítl podepsat prohlášení nazvané vznešeně Souhlas s internacionální pomocí, což v normálním jazyku znamenalo souhlas s okupací, a tím si podepsal svůj ortel. Krátce nato byl odvolán ze své funkce, přemístěn na štáb 34. stíhací bombardovací letecké divize, poté dán do kádrové dispozice a z armády doslova bez jakýchkoliv nároků vyhozen.
Nepřestal kritizovat současnou politickou, a tím se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti, která ho již předtím mnohokrát vyslýchala v souvislosti s jeho činností v době okupace na letišti v Hradci Králové.
Po propuštění z armády nemohl nalézt žádné zaměstnání. Perzekuce jeho rodiny postihla nejen jeho manželku, ale i děti. Jejich dům, jeho osobně i manželku sledovala státní bezpečnost pomocí televizní kamery, umístěné v kleci pro ptáky v protějším domě důstojníka letectva z letiště v Pardubicích. Kancelář, kde StB sledovala dům manželů Čeřovských, měli ve stavebním objektu, odkud jsem jako stavbyvedoucí řídil výstavbu vodovodu, a tak jsem se o jejich činnosti, později i z vysílání zahraničního rozhlasu, zejména Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky, dozvěděl.
Plukovník byl v roce 1976 zatčen a uvězněn, později odsouzen a umístěn do věznice v Ostrově nad Ohří. V souvislosti s tím byl degradován a a byla mu odňata propůjčená vyznamenání. Manželka byla zbavena funkce ředitelky Zvláštní školy, a tak se celá rodina ocitla s dluhy a bez jakýchkoliv prostředků. Po propuštění podepsal jako jeden ze dvou vyhozených vojáků (druhý byl generál Sacher) Chartu 77 a intenzita perzekuce nabyla na další intenzitě. Výslechy, sledování a pronásledování se staly součástí života celé rodiny.
V roce 1981 byl opět zatčen a uvězněn a odsouzen za podvracení republiky a podezření ze špionáže na další roky do vězení, tentokráte do věznice na Borech. Současně byl zařazen do seznamu nepřátel státu v tzv. akci Norbert. Po propuštění z vězení byl donuce po ztrátě majetku k vystěhování do Spolkové republiky Německo s celou rodinou.
Po návratru z exilu se ucházel podle Zákona o mimosoudních rehabilitacích o znovupřijetí do armády, na což měl zákonné právo, ale naprostý diletant v této funkci, ustanovený prezidentem Havlem po propuštění gen. Vacka do funkce ministra národní obrany, mu napsal, cituji – že není vhodným kandidátem, protože kritizoval prezidenta republiky Havla(?!), zatímco pro něho byli bývalí politruci, agneti a spolupracovníci StB a lidé, kteří se na vyhazování nepohodlných příslunšíků armády podílleli, nejvhodnějšími kandidáty pro nově budovanou československou a později českou armádu.
Kdyby plukovník Čeřovský, vyhozený po roce 1968 z armády, podepsal onen souhlas s okupací, byl by nepochybně dávno generálem, dnes již v penzi. Vyhozen nebyl totiž pro neschopnost, ale jako oportunista a nepřítel státu. Vyznamenání a povýšení do generálské hodnosti si již dávno za své činy zasloužil. Bohužel na takovou satisfakci ještě čeká celá řada občanů, kteří proti komunistickému režimu aktivně bojovali a podíleli se na jeho pádu.
Eda Seibert