Seger Josef Ferdinand Norbert, též Seeger nebo Segert (* 21. 3. 1716 Řepín † 22. 4. 1782 Praha), hudebník a skladatel. Už jako chlapec se živil hudbou (otec byl truhlářem) a pak se odebral do Prahy, kde po studiu dosáhl hodnosti magistra filozofie, stal se varhaníkem a houslistou, mj. v kostele sv. Jakuba, sv. Martina a v Týnském chrámu v Praze. Začal skládat, mnoho jeho barokních skladeb bylo vydáno i v cizině (varhanní preludia, fugy, toccaty). Jeho skladby byly velmui rozšířeny a zejména v Německu dosáhl ve své době obliby, přitom celý život působil v Čechách. Mezi jeho úspěšnými žáky byli mj. Josef Mysliveček, Jan Jakub Ryba, mělnický Josef Skydánek a další. Císař Josef II. ho získal pro účinkování ve své vídeňské kapele, ale toho se již nedožil. V literárních dílech ho vzpomínají Alois Jirásek (F. L. Věk) a Antonín Sova (novela Pankrác Budecius kantor).
Vrkočová Ludmila, Mgr. (* 29. 4. 1937 Tábor), hudební redaktorka. Vystudovala FF UK v Praze, působí jako hudební publicistka, nejprve v hudebním vydavatelství Supraphon a poté jako exrterní redaktorka Českého rozhlasu. Je autorkou knihy Domovem hudby (1988), v níž věnovala pozornost také Mělnicku (Mělník, Mšeno, Liběchov, Řepín, Hořín, Obříství), dále vydala Slovníček hudebních osobností a Slovníček základních hudebních pojmů.
Čech Karel (* 3. 12. 1904 Kadlín † 19. 5. 1992 tamtéž), rolník, amatérský astronom. Od mládí pracoval na rodném gruntu, který založil jeho stejnojmenný otec, někdejší starosta obce. V roce 1937 po otcově smrti vytvořil moderní hospodářství, v roce 1938 byl zvolen starostou a po 2. světové válce i prvním předsedou MNV. V padesátých letech násilné kolektivizace se ze svobodného sedláka stal krmič krav, hrozilo mu i vystěhování z obce. Ve volném čase se věnoval hře v šachy a získal si tak – dík jazykovým znalostem – přátele z celého světa. Dále hrál na mandolínu, zabýval se astronomií (vyrobil otočnou mapu oblohy) a chemií. V roce 1962 si nechal patentovat svůj objev „Zákon přirozeného posuvu periodické analogie“, za který získal obdiv amerických odborníků. Netušili, že takovou odbornou práci sepsal mimořádně vzdělaný člověk, bez titulu, krmič dobytka.
Domin Karel, prof. PhDr. (* 4. 5. 1882 Kutná Hora † 10. 6. 1953 Praha), přírodovědec. Věnoval se systematické botanice, byl profesorem Univerzity Karlovy, ředitelem Botanického ústavu a zahrady, členem Čs. akademie věd. V roce 1934 jako rektor UK v Praze sehrál významnou roli v boji o univerzitní insignie (rektorský řetěz, pečetidlo, žezla fakult, zlaté rektorské žezlo a medaile), které byly do té doby v držení německé části UK (od roku 1882 byla UK, od roku 1654 Karlo – Ferdinandova pražská univerzita, rozdělena na českou a německou). Po únoru 1948 byl politicky perzekvován, mj. vyškrtnut rozhodnutím akčního výboru Národní fronty z Čs. akademie věd. Zabýval se hojně květenou na Mšensku, kde spolupracoval s J. B. Cinibulkem a sepsal obsáhlou stať o vegetačních poměrech Mšenska až k Polabí a od Mělnické Vrutice až k západnímu okraji Mělnicka.
Jiřincová Ludmila (* 9. 5. 1912 Praha † 22. 1. 1994 tamtéž), akademická malířka. Začala studovat kreslení a malování u Rudolfa Vejrycha (1882 – 1939), švagra Maxe Švabinského (1873 – 1962), pokračovala na Akademii výtvarných umění v Praze. Byla na studijních pobytech ve Francii a Jugoslávii, brzy patřila mezi přední umělce. Její grafika provázela básnické sbírky mj. K. H. Máchy, K. J. Erbena, F. Villona, J. Seiferta, K. Bednáře a mnoha dalších. Vytvořila více než tisíc grafických listů, linorytů a litografií. Vlastnila dům na Harasově v Kokořínském údolí, kam za ní přijíždělo mnoho uměleckých přátel.
Píšková Julie (* 17. 5. 1847 Mšeno u Mělníka † 26. 8. 1940), veřejná činitelka. Dcera dlouholetého starosty Mšena Karla Červenky (v roce 1878 napsal Památky města Mšena) se usadila po různých životních nesnázích v USA, kde se provdala za bývalého mšenského mydláře Jana Píška, majitele farmy v Dakotě. Po jeho onemocnění se spolu vrátili v roce 1920 do rodného Mšena, kde po smrti manžela se věnovala ušlechtilým veřejným akcím. Finančně podpořila výstavbu městského sirotčince, českobratrského kostela, pomáhala církvi, Sokolu, divadelnímu spolku Mácha, dala zhotovit a postavit pomník T. G. Masaryka a zaplatila postavení pomníku padlým. Bylo jí uděleno čestné občanství města Mšena.
Purš Jaroslav, prof. Ing. PhDr., DrSc. (* 13. 5. 1922 Mšeno † 16. 10. 1987 Praha), historik. Absolvent Vysoké školy politické a sociální v Praze a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, vedoucí oddělení historické geografie Historického ústavu ČSAV, v letech 1976 – 1990 ředitelem Ústavu čs. a světových dějin ČSAV, akademik a profesor Univerzity Karlovy v Praze. Zabýval se mj. životem a dílem Karla Sabiny. V letech 70. a 80. byl čelným představitelem oficiální čs. historiografie, kdy vydal mj. tato díla: Průmyslová revoluce v českých zemích, Vývoj pojmu a koncepce průmyslové revoluce, dále byl hlavním redaktorem Atlasu čs. Dějin (1965) a spoluautorem Přehledu dějin Československa z 80. let. Vyznamenán medailí Jana Evangelisty Purkyně a stříbrnou plaketou Čs. akademie věd.
Podle knihy Miroslava Siegla Kdo byl a je kdo na Mělnicku