Vánoce – jeden z nejdůležitějších křesťanských svátků, oslavují narození Ježíše Krista. Zároveň jsou chápány jako jeden z nejvýznamnějších civilních svátků a slaví se i v zemích, kde má křesťanství jen malý vliv.

Kořeny dnešních oslav Vánoc můžeme najít již v předkřesťanských oslavách zimního slunovratu. Tehdejší lidé věřili, že se jejich bůh Slunce každým rokem znovu rodí, protože vypozorovali, že Slunce po noci z 24. na 25. prosince stoupá po obzoru denně výš a výš. Tato noc a další noci byly odpradávna nazývány „svaté noci“. Oslavy zimního slunovratu nejsou jen tradicí evropskou – slavily se v Asii i u amerických Indiánů. Ve starém Římě se nakonec oslavy ustálily na 25. prosinec – tento den byl nazýván „narozením Slunce“ a po celé říši se konaly velké náboženské oslavy. První křesťané neslavili zhruba prvních 300 let žádný den jako památku Ježíšova narození. Křesťanský význam pak dala pohanským svatým nocím církev. Na 25. prosince ustanovila slavnost narození Krista (kolem r. 350).

Vánoce jsou považovány za nejdůležitější svátek i pro nekřesťany, kteří ho spojují se zakončením roku a s trávením času v rodinném kruhu. Vánoce jsou slaveny 24., 25. a 26. prosince, ale předchází jim v křesťanském pojetí čtyřtýdenní období zvané advent.

S vánočním slavením je spojeno množství místních či národních zvyklostí. U nás je zřejmě nejrozšířenějším zvykem vztyčení vánočního stromu či stromku, který se zdobí vánočními ozdobami a pod který se v rodinách kladou dárky. Počátkem 18. století se součástí dekorace stalo i osvětlení a vánoční stromek se z Německa šíří dál.

V českých zemích poprvé vánoční stromek připravil pro své přátele v roce 1812 ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se poté začal prosazovat v bohatých pražských měšťanských rodinách a teprve později i do venkovských stavení. Rovněž bývá zvykem na Vánoce stavět jesličky neboli betlém: v Čechách se tento zvyk objevuje roku 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze[. Charakter Vánoc do značné míry ovlivňují také koledy. Česká tradice koled je pak zvláště bohatá.

24. prosince bývá tradicí, že se schází celá rodina na slavnostní večeři. Samotná večeře se tradičně skládala z rybí polévky, bramborového salátu s kaprem, během její konzumace se dodržovaly jisté zvyklosti: mohlo se tak připravit o talíř více pro nečekanou návštěvu, případně položit pod talíř minci či šupinu. Od štědrovečerní tabule se obvykle směla vzdalovat pouze hospodyně. Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky, které dětem v českých zemích přináší Ježíšek. Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy, a začíná samotná církevní oslava narození Krista.

Vánoční zvyky a pověry
O vánocích a zejména o Štědrém dnu se od nepaměti věří, že má tajemnou moc, s jejímž přispěním se dá budoucnost nejen předvídat, ale může se i ovlivnit.

Rozkrajování jablka – komu tvoří jaderník hezkou pravidelnou hvězdičku, bude dlouho živ a šťasten. Kdo má křížek, brzy zemře. Barborky – na svátek sv. Barbory (4. 12.) se utrhnou třešňové větvičky, kterými se vyzdobí pokoje. Dříve dívky dávaly větvičkám jména chlapců a věřily, že se vdají za toho, čí větvička rozkvete. Patky od vánoček – která dívka sebere o vánocích devět patek od vánoček, do roka se vdá. Házení střevícem – dívka se zády otočí ke dveřím a hodí střevíc přes rameno. Pokud dopadne špičkou ke dveřím, dívka se vdá.

Lichý host – nikdy se nedávejte zvát do rodiny, kde byste o Štědrém večeru byli lichými. Nevěstí to nic dobrého. Louskání ořechů – když začínáte u stolu louskat ořechy, první čtyři prozradí, jaké je vaše zdraví. Jsou-li jádra pěkná bílá, je všechno v nejlepším pořádku. Jsou-li načernalá, znamená to nemoc a všechna čtyři jádra černá znamenají smrt.

Šupiny z kapra – dávají se pod talíř, nebo do peněženky, aby se tě držely v příštím roce peníze. Někde dávají i koruny. Čočka – večeří se čočka, aby se člověka držely peníze. Lití olova – ze vzniklého obrazce se hádá, jaká bude budoucnost. Sedm hrnečků – pod každý hrneček se vloží jeden symbol. Peníz znamená bohatství, uhlí signalizuje nemoc, prsten svatbu nebo aspoň

lásku, hřebínek varuje před nedostatkem, šáteček věští cestu, chléb štěstí a dudlík miminko. Pak stačí, když si zavážeme oči, zamícháme hrnečky a jeden si zvolíme. Tímto zvykem se hádala budoucnost. Pouštění svíček – svíčky se pouští v ořechových skořápkách po vodě v nějaké nádobě. Komu odpluje svíčka ode všech nejdál, tak se dostane také od rodiny nejdále – na školu, odcestuje…

Zapalování františků a purpury. Věšení jablek, mrkví, oříšků na stromy v lese pro zvířata. Zlaté prasátko – pokud se drží celý den půst, uvidí člověk večer zlaté prasátko. Adventní věnce mají čtyři svíčky, které symbolizují čtyři neděle před vánocemi. Ovazování vánočního stolu – nohy vánočního stolu se ovazovaly provazem nebo řetězem, aby rodina zůstala při sobě.