Píč Josef Ladislav, PhDr. (* 19. 1. 1847 Mšeno u Mělníka † 19. 12. 1911 Praha), archeolog. Po vysokoškolském studiu historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy byl nejprve profesorem gymnázia v Mladé Boleslavi a Praze, poté vysokoškolským pedagogem Univerzity Karlovy, dále prvním předsedou prehistorického oddělení Národního muzea v Praze (vybudoval zde moderní expozici českého pravěku a raného středověku), jednatelem Archeologické komise České akademie věd a umění, redaktorem Památek archeologických. Věnoval se zkoumání slovanských a rakouských dějin (Slovensko, Rumunsko, Uhry), zejména jejich národopisu a státního práva, ale také podkarpatských Rusínů. Z toho pramenilo i jeho zaměření archeologické. Je autorem rozsáhlého díla o archeologických nálezech (stěžejní prací je třísvazkové dílo Starožitnosti země české, přeložené do několika cizích jazyků, dále to je Archeologický výzkum ve středních Čechách a Přehled české archeologie). Rozsáhlou výzkumnou práci, označovanou za „muzejní školu“, podnikal s tzv. družinou přátel ze středního Polabí. Dílo o počátcích slovanského osídlení Čech nedokončil pro názorový střet a nevybíravé formy sporu s protivníky, které ho dohnaly k sebevraždě. Teprve v současné době jeho dílo archeologové spravedlivě hodnotí a oceňují jeho nemalé zásluhy. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze a na budově mšenské radnice má pamětní desku, darovanou spolkem Romanov.

Šolle Miloš, PhDr., CSc. (* 11. 12. 1916 Praha † 14. 11. 2004 tamtéž), archeolog, historik. Dokončil přerušené studium archeologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy až po 2. světové válce v roce 1945. Podnikl studijní cestu do Itálie a poté uveřejnil svoji první knižní práci Počátky helénskécivilizace, která byla stažena v roce 1949 v komunistickém režimu a autor upadl do trvale politické nepřízně. Avšak již od roku 1939 celoživotně působil ve Státním archeologickém ústavu (od roku 1952 Archeologický ústav Čs. akademie věd), zprvu jako honorovaný volontér a posléze odborný a vědecký pracovník. Věnoval se slovanské archeologii raného středověku, uskutečnil několik zásadních systematických výzkumů (Kouřim, Budeč, Hradsko u Mšena), vytvořil přitom expozici v kouřimském muzeu. Z jeho děl uveďme: Stará Kouřim a projevy velkomoravské hmotné kultury v Čechách, Kouřim v

průběhu věků, Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu, Hradsko na Kokořínsku – Canburg franckých análů, Po stopách přemyslovských Děpolticů.

Fischer Julius (* 2. 8. 1869 Jeneč † 28. 12. 1936), malíř. Je autorem sgrafit a fresek na četných domech v Praze a na venkově. Pro pražský kostel sv. Petra navrhl malovaná okna. Provedl vnitřní výzdobu hradu Kokořín, sám byl autorem několika historických obrazů, sgrafit a fresek z husitských dějin a bojů se Švédy.

Ložek Václav (* 8. 9. 1892 Velký Újezd † 29. 12. 1951 Nitra), architekt, nábytkář. Vystudoval UMPRUM v Praze u profesora Josipa Plečnika (1872 – 1957), autor mnoha interiérů a expozic pro četné zahraniční výstavy. Na mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži 1925 získal Velkou cenu. Navrhl interiéry čs. velvyslanectví v zahraničí, instalace výstav naší republiky v Paříži a Kolíně nad Rýnem. Jeho nábytková tvorba vycházela z historických vzorů empíru a biedermeieru, rád využíval vzácná a exotická dřeva. Originálním způsobem se zasloužil o znovuoživení bytové kultury. Byl redaktorem sborníku Náš byt.

Z knihy M. Sígla Kdo byl a je kdo na Mělnicku