V posledních týdnech je často diskutovaným tématem ve městě památková péče. Na území města je několik desítek památkově chráněných objektů (zejména v našich částech –vesnicích), jedna vesnická památková rezervace – Olešno a městská památková zóna (MPZ) na většině území města samotného. Zejména ta je nyní v centru pozornosti některých občanů města (ale kupodivu i občanů jiných obcí).
MPZ Mšeno byla vyhlášena ministerstvem kultury v roce 2003, za souhlasu zastupitelstva města. Od té doby je město příjemcem dotace z Programu regenerace MPZ ministerstva kultury, každoročně se jedná o částku v rozmezí 200–400 tis. Kč. Tyto prostředky se mohou investovat pouze do zapsaných památek v zóně, použily se tedy na opravu fasády radnice, každoročně na opravy koupaliště a od roku 2006 pravidelně na opravu střechy kostela sv. Martina. Výše dotace záleží na mnoha faktorech, mj. jiné na počtu památek v zóně, aktivitě města v regeneraci MPZ apod., podrobnou metodiku lze najít na stánkách MK ČR.
Často se opakují dotazy, co vlastně zóna chrání (když velká část staré zástavby shořela apod.)? O přesnou odpověď na tuto otázku jsem požádal pracovníky Národního památkového ústavu a věřím, že vás s ní budeme moci seznámit v některém z příštích čísel novin. Prozatím použiji citaci z roku 2002, kdy byl návrh vzniku MPZ zdůvodněn mj. takto:
„Mšeno je intaktně dochovaným příkladem městečka středověkého původu. Zajímavou a velmi komplikovanou urbanistickou strukturu ovlivnilo rozdělení města na dvě části s různými majiteli. Ve městě se zachoval velmi hodnotný a početný soubor patrové roubené i hrázděné maloměstské architektury. Současný vzhled hlavních městských prostor určuje pozdně klasicistní a eklektická zástavba, dobře dochovaná včetně detailů fasád. Ve druhé polovině 20. století Mšeno trvale stagnovalo, díky tomu zde prakticky nevznikly žádné rušivé novostavby (dokonce ani mimo historické jádro města). Mšeno má výrazné panorama, určované souborem hlavních dominant - neogotickou radnicí, kostelem a školou. Z památkového hlediska je Mšeno mimořádně hodnotným a zcela nedoceněným městským organismem, který až dosud unikal pozornosti památkové péče.“
Ing. arch. Jan Pešta
Problémy některých občanů s orgány památkové péče mohou pramenit kromě jiného z toho, že jsou podávány neúplné, nepřesné či nejasné žádosti o závazné stanovisko, nebo je žádáno opakovaně na jednotlivé části oprav domu a tím vším se prodlužují lhůty. Ze své zkušenosti vím, že nejlépe je při zamýšlené opravě objektu vyslechnout názory památkářů a poté navrhnout řešení, které by mohlo vyhovovat oběma stranám, neboť ve hře je vždy několik variant. Ve výsledku nemusí jít nutně o variantu nejdražší. Většina věcí se oboustrannou komunikací dá vyřešit. Zatím není bohužel vydán plán ochrany MPZ (legislativní potíže), který by jasně specifikoval, co se od stavebníků očekává, ale jako rámcové vodítko lze použít brožuru, kterou vydala Správa CHKO Kokořínsko a která je k dispozici i na našem úřadě.
Mohou však nastat situace, kdy k dohodě nedojde, přestože snaha stavebníka byla a kompromis byl hledán. V takovém případě se můžeme, jakožto zástupci samosprávy, pokusit pomoci při jeho hledání, nebo se nabízí cesta využití možností správního řádu, kdy je možno s navrženým závazným stanoviskem nesouhlasit ještě před jeho vydáním, nebo se proti němu odvolat. S postupy správního řádu Vás v případě potřeby seznámí úředníci našeho úřadu.
Na minulém zasedání zastupitelstva nám byla předána petice za zrušení MPZ Mšeno. Nyní ji studujeme z pohledu platných zákonů a našich kompetencí (tj. samosprávy) a na příštím zasedání bude toto téma hlavním bodem jednání, kdy bude formulován postoj zastupitelstva k této problematice. Do té doby proběhnou i další jednání s příslušnými úředníky na MěÚ v Mělníku i na ministerstvu kultury, výsledek nyní nechci předjímat. Můj osobní názor je ten, že použití petice je nátlakové řešení, aniž by předtím byly využity jiné možnosti. O této věci nebylo jednáno s orgány města (starosta, rada, zastupitelstvo), ani s orgány památkové péče (NPÚ, MK ČR) a rovnou se „tlačí na pilu“ s tímto extrémním požadavkem (a bohužel v době, kdy o jiné starosti není nouze). O způsobu výkonu památkové péče lze jistě diskutovat a snažit se jej ovlivnit, můžeme se bavit i o přispívání města na opravy soukromých objektů v zóně (ale potom i v CHKO), pokud se prokazatelně požadavky ochranářů promítnou do zvýšené ceny, ale pro mě osobně je požadavek na zrušení zóny nepřijatelný.
Martin Mach, starosta