„Zašíváte fusekle?“ zeptal se úvodem.
Kývla
jsem, že ano, ale jenom vnukům.
„Dáváte si spravovat boty,“
řekl a díval se na moje rozšmajdané polokecky od Vietnamce.
Zasmála jsem se: „Tyhle spraví popelnice!“
„No vidíte,“ řekl
potěšen, „to je trend dneška. Na spravování není čas. Spravovat se nevyplácí.
Již dnes se nespravují radia, televizory, ledničky atd. Nebudou se stejně jako
na Západě auta ani staré baráky, jako je ten váš. Mějte rozum! Do podzimu vám
postavím nový domek na zeleném. Místa máte dost.“
Vykoktala
jsem, že nehraju ve sportce a nemohu se zavázat ke splácení. Průměrný věk na
dožití jsem již překročila o šest roků.
Ani nevím, kdy pán odešel. Šla jsem
si lehnout.
Ludmila Svátková