SedlecOsvětlení nám. MíruSedlecVojtěchov

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavebn� spole�nost - �len skupiny PCS

© 2021 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Kulturní kalendář Mšenska


Richtrmoc Vladimír (* 8. 6. 1931 Mšeno), fotograf. Vystudoval obchodní akademii v Mladé Boleslavi, dálkově studoval Institut výtvarné fotografie v Brně a Olomouci. Pracoval jako náměstek ředitele Severočeských mlékáren. Od roku 1960 se věnuje fotografii, specializuje se na pracovní tematiku a živou fotografii. Dlouholetý člen a organizátor fotografických výstav Svazu českých fotografů. Od roku 1979 vedl Výstavní síň tohoto svazu v České Lípě. Žije v Doksech a přispívá do časopisu Čs. fotografie, píše recenze, kritiky, medailonky a odborné statě.

Beaufort Eduard (* 31. 5. 1860 Kralupy nad Vltavou – Lobeč † 14. 6 1941 Praha), nakladatel. Vyučil se sazečem a praxi získal v tiskárnách v Sarajevu, Českých Budějovicích a Písku. V roce 1884 koupil tiskárnu v Praze a založil nakladatelství. Vydával noviny a časopisy (mj. Herbenův Čas) a začal polygraficky podnikat. V roce 1900 vyšla v jeho podniku první česká kniha vysázená pomocí sázecího stroje, noviny se tiskly na rotačce. Spolu s dalšími nakladateli se podílel na založení první české slévárny písma, kterou pak sám řídil. Před 1. světovou válkou byl předsedou Zemské jednoty knihtiskařů v Praze a místopředsedou Říšského svazu knihtiskařů ve Vídni. V meziválečném období byl předsedou Syndikátu vydavatelů denních listů v Praze. V roce 1910 založil Lidové nakladatelství a byl jeho jediným majitelem. Vydával knihy pro děti a mládež (Verneovy Dobrodružné romány), dále Knihovnu českých klasiků, Nejlacinější sbírku hudebnin, Bibliotéku sociálních a politických nauk.

Štorch Eduard (* 10. 4. 1878 Ostroměř u Hořic † 25. 6. 1956 Praha), pedagog, archeolog, spisovatel. Absolvent Českého ústavu pro vzdělávání učitelů v Hradci Králové, učitel obecných škol ve východních Čechách. Ze služeb ve školství byl propuštěn, směl učit pouze v menšinových školách Ústřední maticečeské na severu Čech. V roce 1900 se mohl vrátit do veřejné školní služby v Mostě. Zabýval se sociologickým průzkumem výchovných problémů hornických dětí. Od roku 1903 působil již v Praze, v letech 1919 – 21 na přechodnou dobu v Bratislavě. Byl nejen pedagogem, ale i spisovatelem historických knih pro mládež, zejména o pravěku, jehož archeologickému zkoumání se věnoval aktivně a do záchranných zapojoval i své žáky. Mj. při svých pobytech v Lobči na Mělnicku (objev a sběry neolitického sídliště), kde si nakonec v roce 1933 pořídil domek s výhledem do nedaleké Libovice, odkud pocházela jeho manželka. Byl průkopníkem nových pedagogických metod, prvních škol v přírodě a první dětské farmy, kterou navštívil i prezident T. G. Masaryk. Pro rodiny s dětmi organizoval zájezdy k moři do Jugoslávie, výlety a pobyty v přírodě, pěstoval s nimi turistiku a lyžařství. Od prvotiny Člověk diluviální (1907) vydal dlouhou řadu knih (mj. Život v pravěku, Lovci mamutů, U veliké řeky, Bronzový poklad, Volání rodu, Meč proti meči, O Děvín a Velehrad, Hrdinská pouť, Statečné mládí, Osada havranů (1954). Pro Lobeč byla napsána kniha Minehava, která líčí život dávných obyvatel (říkali si Sokolové a sídlili na Pustém vrchu). Některé knihy byly zfilmovány. Plodná byla jeho spolupráce s malířem a ilustrátorem Zdeňkem Burianem (1905 – 1981), který z celkového počtu 14 000 ilustrací vytvořil jich nejméně 300 jako rekonstrukci přírody, zvířat a lidí od prvohor až po holocén. Rozsáhlé sbírky Eduarda Štorcha vlastní Severočeské muzeum v Liberci. Svoji hrobku má na místním hřbitově v Lobči.