Šarše Michal (* 29. 4. 1956 Praha), sochař. Vystudoval střední průmyslovou školu v Praze a Akademii výtvarných umění, kde byl žákem obřístevského sochaře doc. Jiřího Bradáčka. Žije a pracuje na Mělníku – především se dřevem v kombinaci s kovem a kamenem. Rovněž se věnuje malbě. První samostatnou výstavu měl v Regionálním muzeu v Kolíně (1988), je členem umělecké skupiny Corpora S, s níž vystavuje a kterou tvoří příslušníci generace 80. let. Od 90. let tvoří i vve svém ateliéru na Brocně.

Bayer František, PhDr. (* 15. 5. 1854 Mšeno † 5. 4. 1936 Praha), vědec, skladatel. Po vysokoškolských studiích 1876 – 92 profesor na gymnáziích v Domažlicích, Táboře, Písku a 1892 –1907 akademického gymnázia v Praze, 1907 – 26 Jiráskovo gymnázium v Resslově ulici. V mládí byl houslistou v Novoměstském divadle v Praze a skládal taneční hudbu – byl přijat za člena Umělecké besedy. Byl přítelem Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Profesně se zabýval zoologií a paleontologií (srovnávací anatomie obratlovců fosilních a recentních), byl členem České akademie věd a umění. Autor více než 50 vědeckých prací a několika odborných knih.

Konětopský Vojtěch, MUDr. (* 23. 4. 1846 Mšeno † 2. 1. 1875 Peruc), lékař. Studoval klasické gymnázium v České Lípě a Litoměřicích, medicínu v Praze a Vídni. Již za studentských dob uveřejňoval své básně v časopisu Máj a napsal také divadlení hru z období křižáckých válek Oběť pomsty, kterou provozovali ochotníci ve Mšeně a okolí. Po promoci v roce 1874 byl jmenován hrabětem Bedřichem Thunem z Hohensteinu panským lékařem na Peruci, ale v úzkostech o svou manželku, postiženou srdeční vadou, onemocněl zánětem mozkových blan a záhy skonal. Týž den za ním se odebrala na věčnost i jeho nemocná žena.

Živný Vojtěch, též Adalbert (* 13. 5. 1756 Mšeno u Mělníka † 21. 2. 1842 Varšava), hudební pedagog českého původu, žijící ve Varšavě, který byl prvním a jediným učitelem hry na klavír polského skladatele a klavíristy Fryderyka Chopina (1810 – 49). V letech 1820, 1835 a 1836 opakovaně navštívil Čechy.

Jirsík Bohumil (* 6. 4. 1873 Kralupy nad Vltavou – Lobeč † 29. 4. 1921), pedagog, překladatel. Získal základní vzdělání v Kralupech, gymnázium a univerzitu studoval v Praze. Stal se středoškolským profesorem na různých místech Čech a Moravy (České Budějovice, Brno, Prostějov, Sušice, Plzeň). Byl současně úspěšným překladatelem z francouzštiny – díla Emila Zoly (1840 – 1902), Guy de Maupassanta (1850–1893), z němčiny Bernharda Kellermanna (1879 – 1951).

Bayer Jiří (* 1926 † 29. 7. 1997), muzejník, vlastivědný pracovník, odborný publicista. Za nacistické okupace se zapojil do akcí domácího odboje na Kokořínsku. Intenzívně se věnoval dobrovolné kulturní a vlastivědné činnosti. Jejím těžištěm je práce zaměřená na Kokořín, kde byl sezonním průvodcem, a na Roztoky, kde byl zakladatelem a od roku 1961 ředitelem muzea. Podílel se na výzkumných pracích, publikoval množství článků v odborných časopisech.

Mrkvička Jan Václav (* 24. 4. 1856 Vidim † 16. 5. 1938 Praha), výtvarný umělec. Od dětství prokazoval kreslířské a malířské nadání, studoval na akademiích v Praze a Mnichově. V roce 1861 na čtyři desítky let odejel do Bulharska, kde začínal jako profesor kreslení na gymnáziu v Plovdivu, v letech 1896 – 1908 založil a vedl v Sofii první profesionální vzdělávací ústav výtvarného umění, ze kterého se stala Umělecká akademie, jejímž ředitelem byl 23 let. Je považován za otce bulharského novodobého malířství, svými ikonami vyzdobil několik pravoslavných chrámů v Bulharsku, podílel se na ustavení bulharského Sdružení umělců a založení prvního sofijského výtvarného časopisu Umění. Jeho přítelem v Bulharsku byl Jaroslav Věšín (1860 – 1915), tvůrce převážně monumentálních pláten. Do Prahy se vrátil v roce 1921, spolupracoval s Alfonsem Muchou (1860 – 1939) a založili čs. – bulharskou vzájemnost v Praze. Byl vyhledávaný portrétista a získal četná mezinárodní uznání. Krutě ho zasáhla tragická smrt jediného syna – vojáka, který zahynul v boji za udržení bulharské svobody. Zabýval se také filozofií, vydal několik básnických sbírek, proslavil se i jako ilustrátor knih. V roce 1937 měl v Praze úspěšnou celoživotní výstavu.