Podzimní mšenská cyklistika na Lago di Garda
Kolem jezera
Severoitalské jezero je známé příznivým mírným podnebím, v němž se daří středomořské vegetaci. Podél jezera rostou palmy, cypřiše, oleandry a pěstují se zde citrusovníky. V době našeho pobytu (konec října) právě vrcholila sklizeň oliv a kivi. Jezero Lago di Garda je na severu obklopeno horami dosahujícími výšky kolem 2000 m, jižní pobřeží přechází do roviny. Jezero vyhledávají hlavně surfaři, jachtaři, horolezci, pěší turisté a také značné množství cyklistů, ať silničářů či bikerů. Jihozápadní městečko Bardolino si za svůj druhý domov zvolil Roman Kreuziger. My jsme si k pobytu vybrali město Riva del Garda na severu. Výzvou se nám stal objezd celého jezera, který činí 145 km s převýšením 650 m. Ranní teplota se pohybovala kolem pěti stupňů, na jihu dosahovala až 15 stupňů. Západní pobřeží jezera je prošpikováno značným množstvím tunelů, a třebaže byl všední mimosezónní den, doprava byla celkem rušná.
Tremalzo
Při pobytu na Gardě je takřka povinnost každého cyklisty zdolat kultovní sedlo Passo di Tremalzo. Začínáme v Rivě v nadmořské výšce 65 m. Nejprve školácky zakufrujeme, než se nám podaří najít ten správný výjezd po staré panoramatické cestě soutěskou říčky Ponale s výhledy na Lago di Garda, kde jsou dodnes ve vápencových masivech hor dochovány důmyslné rakouské obranné pevnosti čítající až pět pater. Po 300 výškových metrech se napojujeme na silnici, kde nás zákaz vjezdu cyklistů navádí na cyklostezku, která je místy z hrubého betonu, neboť stoupání dosahuje i 27 %. Projíždíme vesničkou Pré, kam více než čtyři měsíce v roce nedosáhne jediný paprsek slunce, a tak zde lidé žijí ve stínu vrcholků hor, které vesničku obklopují. Po patnácti kilometrech a 600 výškových metrech přijíždíme k jezeru Lago di Ledro.
Obce z okolí Lago di Ledra byly součástí Rakousko-Uherska. Protože oblast byla hraniční s Itálií a předpokládal se zde průběh fronty 1. světové války, bylo 4700 obyvatel ze dne na den v květnu 1915 spěšně evakuováno. 3000 osob bylo rozmístěno v Čechách, zejména na Příbramsku, Kladensku, Turnovsku a v okolí Stříbra. 439 vysídlenců v českém exilu zemřelo, na místních hřbitovech lze nalézt i jejich hroby. Po skončení války v roce 1918 se ledrenští vrátili domů, kde našli jen zpustošenou zemi.
Sjíždíme z cyklostezky a objíždíme jezero zprava po silnici. Je to rychlejší a hřeje tu sluníčko. V obci Tiarno nalézáme otevřený market, tak dáváme sváču. U jezírka Lago d´Ampola nacházíme na druhý pokus nenápadnou cedulku Tremalzo 15500m. Brutální zkratkou s 25 % se dostáváme v 800 metrech na klasickou horskou silnici s kvalitním asfaltem vedoucí od jihu. Silnice celkem příjemně stoupá, na konec října je docela milá teplota a hlavně obdivujeme až kýčovitá panoramata podzimem zbarvených buků a vrcholky hor, které jsou lehce pocukrovány nedávnou sněhovou nadílku. Po celou dobu výjezdu přejelo pouze jedno auto a setkali jsme se asi se šesti bikery (samozřejmě z Česka). 
Od 1200 m n. m. jsou na okraji asfaltu vidět zbytky odpluženého sněhu, v 1665 metrech dobýváme silniční vrchol. Dál už vede jen šotolinová cesta pokrytá sněhem a ledem. Já volím stejnou cestu zpět. Přéma se vydává pěšky až k tunelu Bocca di Val Marza do výšky 1 868 m, kde začíná bájný dvacetikilometrový sjezd po kamenité cestě (nyní zasněžené) s tunely, po skalnatých korytech a válečných stezkách z 1. světové války. V polovině sjezdu Přéma opět bloudí a místo k Lago di Ledru sjíždí do obce Limone u jezera Garda, odkud ho čeká pohodových 10 km zpět do Riva. Mise splněna, krátký pobyt na Gardě se vydařil.
Text a foto Jaroslav Kůtek