Vážení občané, dovolte, abych vám objasnil financování města a důvody, které nás vedly ke zvýšení daně z nemovitosti. Článek píši týden před veřejným zasedáním zastupitelstva.

Každá obec je zásadně závislá na přerozdělování daní ze strany státu, ať již má vlastní příjmy velké či téměř žádné. Z části daní (sdílené daně – daně z příjmu a DPH) stát rozděluje určité procento obcím podle poměrně složitého výpočtu. Každopádně naše obec leží ve velikostním pásmu obcí, které dostávají z tohoto zdroje na osobu trvale hlášenou nejméně, po úpravách v posledních letech méně než nejmenší obce, ač pro ně zajišťujeme část služeb (úřad, školství, zdravotnictví apod.), a samozřejmě daleko méně než velká města. Dalším zdrojem příjmů obcí je daň z nemovitosti, která z vlastních katastrů přichází obci celá (tedy to, co se vybere, kontrolu a výběr provádějí finanční úřady – správci daně). Sazby této daně byly stanoveny v roce 1993 a platily až do loňského roku. Její výnos, který měl dokonce v posledních letech mírně klesající tendenci (!), tedy hrál ve financování obcí stále menší roli, neboť od roku 1993 byla tato částka značně inflačně znehodnocena. Jaký dopad na stabilitu financování obcí má jejich stále se zvyšující závislost na sdílených daních se ukazuje v posledních dvou letech, kdy výběr těchto daní z důvodu recese vykazuje značný propad a mnoho obcí (i kraje) se dostává do značných problémů. Dalším zdrojem financování obcí jsou také vlastní příjmy – z poplatků (stabilní výnos, ale nevýznamné částky) a z hospodářské činnosti.

V průběhu minulého roku bylo jasné, že státní rozpočet a z něj odvozené rozpočty obcí se dostávají do značných problémů. Vláda, vědoma si rizika výpadků příjmů pro obce a velmi nízké sazby daně z nemovitostí (i z pohledu srovnatelných zemí – Slovensko, Polsko apod.), vyzývala obce, aby prostřednictvím nově upraveného zákona tuto sazbu zvedly, aby tak předešly finančním potížím. Novela zákona umožňovala jedinou změnu – na celý katastr nasadit násobitel 2, 3 či 4 – tzv. místní koeficient, jímž se vynásobí všechny základní sazby, odlišné pro jednotlivé typy staveb či pozemků. Po delší debatě na dvou veřejných zasedáních zastupitelstvo v červnu minulého roku schválilo koeficient 2. Zápisy z těchto jednání byly publikovány v novinách a jsou stále k dispozici na internetu, kde bylo i zdůvodnění tohoto kroku. Místní koeficient zavedla jen část obcí (cca 15–20 %), a vláda proto v podzimním protikrizovém balíčku zdvojnásobila většinu základních sazeb u jednotlivých typů nemovitostí a pozemků. V průběhu listopadu minulého roku ještě bylo možno místní koeficient zrušit, avšak s ohledem na aktuální stav městských financí (již jsme směřovali do mínusu, tedy krátkodobého úvěru) a perspektivu již probíhajících či chystaných investičních akcí jsme jej nezrušili.

Za větší dům se slušným pozemkem činí daň ve Mšeně přibližně 5 Kč/den, což v součtu za všechny poplatníky představuje zhruba částku nutnou na provoz veřejného osvětlení (příklad). I po těchto úpravách není výše daně na úrovni obvyklé ve světě (v relaci k příjmům), což dokazuje zpráva Organizace pro hospodářský rozvoj (OECD) z minulého měsíce:
„ V České republice se využívá zdanění majetku méně než v kterékoli jiné členské zemi OECD. Přitom majetkové daně patří mezi dostupnými zdroji příjmů k těm nejméně distorzním. Navíc se poměrně těžko obcházejí a jsou méně cyklické než daně z příjmů. Daň z nemovitosti by měla být zvýšena, a to jednak zvýšením sazby daně, a jednak provázáním daňového základu na skutečné tržní ceny.“

Po poněkud abstraktním úvodu nyní něco konkrétních čísel a údajů. V loňském roce byl propad příjmů ze sdílených daní ve Mšeně proti rozpočtu cca 3 mil. Kč. Tušili jsme již dříve, že rozpočet postavený na odhadech státu je nadhodnocen, proto jsme v něm měli od začátku rezervu ve výši cca 1,5 mil. Kč, o které jsme moc nepředpokládali, že se naplní – tedy jakýsi polštář. Realita však byla ještě o 1,5 mil. Kč horší a v závěru roku jsme tak museli použít rezervního fondu k úhradě jediné větší investiční akce minulého roku – řadu let plánované opravy střechy čp. 38 (s věžičkou). Na běžném účtu jsme se koncem roku zanořili do minusových vod, z nichž občas vystrčíme hlavu, abychom tam opět klesli – dnešní stav je mínus 250 tis. Kč. To přitom neprovádíme žádné investiční akce, pouze fungujeme. Dopad hospodářské recese tedy s neztenčenou měrou dopadá na obce i v tomto roce, a protože existuje jistá setrvačnost ekonomických procesů, nečekám, že se to letos zlepší.

Důležité také je, co je před námi, neboť financování potřeb města je třeba plánovat, předvídat a řídit. Po prvních dvou ekonomicky krušných letech (2007 a 2008), kdy jsme spláceli předchozí závazky, penále a odvody, to vypadalo, že přijde rozvojové období. Připravili jsme celou řadu investičních projektů s úmyslem využití evropských dotací (neboť ty přestanou během dalších dvou let) a našetřili na ně vlastní zdroje (nutný vlastní podíl), tvořené zejména příjmy ze skládky ve Fondu rozvoje a rezerv. Jde o projekty snížení energetické náročnosti základní a mateřské školy (což by do budoucna mělo snížit výdaje na provoz), výstavby školního sportoviště a projekty generální opravy ulic Boleslavské, Masarykovy a náměstí Míru. Posledně jmenovaný projekt je vyvolán úmyslem kraje rekonstruovat průtah hlavní silnice městem, což se neobejde bez úpravy navazujících prostor a i celkových nivelit povrchů – zjednodušeně se při takové akci rozbije vše, i chodníky, město se na to musí připravit. Vyjmenované akce se nacházejí v grantových řízeních, či těsně před podáním žádostí. Na jejich realizaci jsme finančně připraveni, neboť se několik let plánují.

Jsou však i investiční akce, které jsou pro nás vynucené, se kterými jsme ve střednědobém finančním výhledu nepočítali, a přesto je musíme zvládnout. Jde o rekonstrukce veřejného osvětlení a rozhlasu v souvislosti s připravovanými či už zahájenými stavbami ČEZu. Tato firma v rámci protikrizových opatření vrhla do rekonstrukcí místních sítí několik miliard, čímž dostala do úzkých nejednu obec, která měla na jejích sloupech světla či rozhlas, nejčastěji obojí. I pro nás je to velká zátěž, neboť na rozdíl od této silné firmy nejsme běžně schopni financovat více než jednu podobnou akci za rok. Máme však na výběr? Obávám se, že nikoli. Veřejné osvětlení ve městě i většině vesnic je dávno za hranicí životnosti, většinou „jede“ po jediné fázi ve starých pospojovaných kabelech, které byly navíc značně poškozeny při výkopech Telecomu. Pokud souběžně s ČEZem nepřipoložíme nové kabely do jejich výkopů (obrovská úspora!!!), tak budeme mít ještě „nakopanější“ kabely a nakonec to za úplně jiné peníze budeme muset kopat sami. Ve většině našich vesnic zmizí sloupy, tam by se přestalo svítit úplně. Rozsah ofenzívy ČEZu ve Mšeně je značný, akce, které se odehrají v nejbližších 2-3 letech:

o Olešno – stavba bude zahájena za dva týdny;

o Boleslavská, Na Výsluní – akce začne v červenci

o Mšeno-Romanov – akce začne v červenci

o Jatecká – akce začne letos

o Palackého, Tyršova, Husova – snad až příští rok

o Zahradní, Mělnická, Masarykova, náměstí, Na Skaličkách – příští rok

o Žižkova, Cinibulkova, k táboru – příští rok

o Hradsko, Ráj – příští rok

.... a nevíme, co dalšího ještě naplánují. Ve většině ulic musíme vyměnit kabely, jinde připravíme jen chráničky. Lampy se budou měnit jen v ulicích, které čeká kompletní rekonstrukce a ve vesnicích.

Věřím, že Vám po tomto výčtu je jasnější, na co vybrané daně chceme použít a co jsme také od začátku deklarovali – pouze na obnovu infrastruktury! Financování všeho úvěry není cesta, neboť ještě jeden splácíme (Zahradní ul.), a pokud si vezmeme další, odřízneme se od dotací (dostaneme se v hodnocení zdraví ekonomiky města obrazně řečeno na úroveň Řecka). Navíc ve výhledu se mohou objevit i důležité akce, které se budou muset financovat kombinovaně (dotace, úvěr, vlastní zdroje, sdružené prostředky) – např. otázka kanalizace v Sedlci, pokud se k této akci zastupitelstvo odhodlá. Zdroje z hospodářské činnosti města (tedy zejména z lesa) chceme investovat zpět – nakup traktoru s vyvážečkou (dotace 50 %) pro zlepšení zásobování dřevem, zvýšení výnosů a na zimní údržbu a do oprav nejdůležitějších lesních cest a mostků.

V dohledné budoucnosti dnes štědré dotační zdroje vyschnou, státní finance se budou muset podrobit drastické kůře (jak je vidět na vývoji posledních týdnů v Evropě), takže je vhodná chvíle si uvědomit, že na rozvoj našeho města si budeme muset každý přispět. V budoucnu za nás nikdo silnice, školy, středisko ani osvětlení atd. neopraví, ani nám to nezaplatí. Myslím, že pětikoruna denně za to stojí.

Martin Mach, starosta města