První hodiny Jana Krúpy ze Mšena byly z moduritu
Manželům Krúpovým ze Mšena odměřují čas hodiny obsypané hrozny, javorovými listy i šnečími ulitami. Originální výrobky jsou dárky, které dostala Ivana Krúpová od svého zručného manžela Jana. První hodiny vytvořil Jan Krúpa před devíti lety, kdy se inspiroval bratrovým obrazem kyvadlových hodin, které dostal. „Chtěl jsem něco podobného zkusit. Potom mě ale napadlo, že bych mohl udělat opravdové tikající hodiny,“ vzpomíná výtvarník a vysvětluje, že na první kus padly dvě kostky moduritu. „Zaměřil jsem se hlavně na motivy z přírody, kterou mám rád. První hodiny byly doslova obrazem času, jsou ozdobeny jak zelenými, tak podzimně zbarvenými listy,“ popisuje svůj první výtvor z bílé hmoty Jan Krúpa.
Na další hodiny už manuálně zručný táta dvou dětí použil vedle moduritu další materiály, například karton, sololit, polystyren nebo dokonce i toaletní papír. „Rám na dvoje hodiny jsem dělal z navrstveného kartonu, na jeden jsem ještě lepil rozvařený toaletní papír, dosáhl jsem tak plastičtějšího vzhledu,“ vypráví Jan Krúpa, jehož výtvory si mohli lidé prohlédnout na podzimní výstavě výtvarníků Mšenska v obřadní síni místní radnice. I když nemá dílnu, vystačí si s balkonem, kde se u svého koníčku skvěle odreaguje.
„Nejlepší je to v létě, sednu si odpoledne na balkon nebo na zahrádku a můžu do večera dělat,“ říká Jan a dodává, že ho v poslední době chytilo lipové dřevo. Dláty z něj letos vytvořil už dvoje hodiny, které osadil quartzovým strojkem. Výrobou dřevěných hodin stráví mnohem více času než dříve, o to víc ho to ale baví. „Před nedávnem jsem dokončil hodiny s vinařským motivem, dělal jsem je asi čtyři měsíce, vždycky když jsem měl trochu času,“ dodává řezbář samouk.
Nějaký čas podle něho trvá, než si navrhne motiv budoucích hodin. „Nejdříve si na vyschlé lipové prkno nakreslím tužkou tvary a pak začnu obrysy obřezávat ruční lupínkovou pilkou,“ vysvětluje Jan, k jehož zálibám patří také rybaření. Po vyřezání hlavních tvarů začíná hra s malými dlátky, s jejichž pomocí dosáhne konečné podoby i drobných detailů. Na dřevěné hodiny si natrhal i dubové listí, aby vystihl přesný tvar.
„Vždycky je důležité si představit, jak mají hodiny vypadat, protože jak se do dřeva jednou řízne, zpátky už to nevrátí,“ připomíná výtvarník. Jednou by chtěl zkusit vyřezat i malý betlém, který by každé Vánoce doplňoval o další postavičku.
Jiří Říha, Mělnický deník
