„Vyšívání není žádná věda,“ říká Eva Chmelařová
„Začínám vyšívat senoseče. Je to nádherný obraz, jehož předlohu jsem si nechala poslat až ze Slovenska,“ říká Eva Chmelařová z Jenichova, která se vyšíváním zabývá už od patnácti let. Nevyšívá běžné motivy na kousek plátna. Její práce jsou díla světoznámých mistrů, tahy štětce ale nahrazují stehy. „Vyšití jednoho obrazu mi trvá průměrně měsíc,“ vysvětluje žena, kterou životem provázejí barevné bavlnky.
Už v dětském věku háčkovala a vyšívala šaty na panenky, později pro děti. Zdobila také ubrusy a různé dečky. „Obrazy jsem začala vyšívat před patnácti lety, kdy začaly vycházet časopisy s rozkresy. Jsou to vlastně barevné obrazy rozčleněné do stovek čtverečků označených podle odstínů barev,“ přibližuje svou zálibu Eva. 
Podle časopisů, kterých už má doma nepřeberné množství, nejprve zkusila vyšívat miniatury. Když zjistila, že ji to baví a není to příliš složité, pustila se i do náročnějších děl. Každý den navečer usedne do obýváku k televizi. Ale kdepak, nedívá se na ni. Vezme špulky bavlnek, látku na vyšívání, které se říká kára, a začne tvořit pestrobarevná, téměř umělecká díla. „Mám doma už takové množství rozkresů, že to nemůžu do smrti stihnout vyšít,“ přiznává nadšená jenichovská vyšívačka.
Mezi nejsložitější předlohy patří podle Evy obrazy Alfonse Muchy. „Mucha se musí nejdříve vyšít a potom jednou nitkou objet kontury, což je největší piplačka,“ vypráví Eva a dodává, že vyšívání podle předlohy v časopisu není žádná věda: „Je to úplně jednoduché, jsou to jen křížky. Musí to zvládnout každý, kdo alespoň trochu ovládá ruční práce. Chce to jen čas a cit na barvy.“ 
Zapřísáhlá ateistka, jak o sobě sama říká, má ze svých prací nejraději dva obrazy Panny Marie. Umělkyně s jehlou v ruce představuje v létě více než stovku svých obdivuhodných výšivek v obřadní síni mšenské radnice. Výstava skončila v neděli 16. srpna.
Jiří Říha, Mělnický deník