Michael Chabon: Židovský policejní klub
Milovníky nejen detektivek jistě potěší nejnovější román amerického spisovatele Michaela Chabona (1963) Židovský policejní klub (New York 2007, Praha 2008). Tato kniha odkazující svým názvem na žánr detektivky však jeho hranice ve všech směrech překračuje. Děj se odehrává na Aljašce, ve federálním distriktu Sitka, který během 40. let nabídla americká vláda na dalších sedmdesát let k užívání Židům, kteří stihli před Hitlerovým režimem utéct z Evropy. Samotný detektivní příběh však začíná teprve v momentu, kdy je objevena v pokoji 208 hotelu Zamenhof mrtvola neznámého muže. A nyní bychom již v duchu klasických detektivek mohli pátrat po vrahovi a jeho motivech. Ale tak jednoduché to nebude, Michael Chabon je totiž autorem, který si se čtenářem rád pohrává, což koneckonců dokázal i ve svých předchozích dílech – v Úžasných dobrodružstvích Kavaliera a Claye (2000, česky 2004) či v Konečném řešení (2004, česky 2009).
A tak tady sice máme vyšetřujícího detektiva Landsmana jak vystřiženého z temných „noir“ detektivek, osamělého vlka s vlastním zpackaným životem, který pochybuje o všem kolem sebe i o sobě samém, ale společně s ním nerozmotáváme roztodivný spletenec vedoucí od oběti k vrahovi, ale důkladně se noříme do pocitů lidí, pro něž se nejistota, co s nimi bude, stává denním chlebem. Distrikt Sitka se zvláštní židovskou samosprávou se totiž vrací zpět do pravomoci USA, a tak není divu, že obyvatele tohoto města, v němž se během tří generací, které se zde vystřídaly, zavedly určité hranice, zvyklosti a režim podléhající náboženským pravidlům Židů, začíná opět pronásledovat pocit odcizení, vykořenění, bloudění a hledání země zaslíbené.
Jak už bývá v detektivkách zvykem, zkušenější vyšetřovatel pracuje s méně zkušeným kolegou (viz Holmes a Watson). Chabon tuto zvyklost neporušuje, neboť společně s Meyerem Landsmanem pátrá po pachateli i jeho parťák a bratranec Berko Shemets, indiánsko-židovský míšenec. Potíž je však v tom, že jaksi nejsme schopni určit, kdo je tím zkušenějším, neboť proces iniciace zasahuje oba hrdiny. Oba jsou zasvěcováni do reality, jež je o mnoho spletitější, než se na první pohled zdálo.
Mnohovrstevnatost románu umocňuje skutečnost, že se vlastně jedná o dílo odehrávající se v alternativní přítomnosti (žádný distrikt Sitka neexistuje a neexistoval, i když v roce 1940 americký ministr vnitra uvažoval o tom, že by bylo možné Židům nabídnout k osídlení část Aljašky). Podobně jako si žánr detektivky vybral třeba Umberto Eco pro Jméno růže, aby v jeho konstruktech rozvíjel daleko složitější motivy, i Chabon si, zcela v duchu postmoderní literatury vybírá tento „nízký“ druh literatury, aby rozehrál svoji spisovatelskou partii, v níž odkazuje k dílům předních amerických autorů, ale některými motivy i k bibli, případně k existenciálním románům nejen židovských autorů. Z jazykového hlediska je zajímavé rovněž to, že obyvatelé distriktu Sitka mluví jidiš, tedy jazykem, který byl typický pro židovské obyvatelstvo střední Evropy. A autor jde ještě dál a přináší řadu jidiš neologismů.
Jak z výše vyřčeného vyplývá, román Židovský policejní klub nabízí mnoho paralel a rovněž celou škálu možných výkladů. Nenechte se zaskočit názvem, nebuďte antisemity. Podle mého názoru totiž kniha nejvíce ze všeho odráží postavení moderního člověka v současném globalizovaném světě, kdy je potřeba potvrzení vlastních kořenů a identity stále silnější. A nebojte se, vrah bude odhalen.
Ladislava Kaulerová Vaňková