Světlo svítilo při narození Ježíše Krista a samozřejmě patří k Betlémům. Téměř před 900 lety se světlo z Betléma dostalo až do Florencie. Na křižáckou výpravu k osvobození Betléma od mohamedánů se dali najmout tři florentští mládenci. Jeden z nich se zapřísahal, že pokud se vrátí do rodné Florencie, donese plamínek ohně z betlémské baziliky. Málokdo mu tehdy věřil.
Po třech letech, těsně před vánocemi, dorazili do Florencie tři zubožení zesláblí a otrhaní muži. V jejich čele kráčel jeden se zapálenou svíčkou. Florenťané v trojici jen těžko poznávali své dobrovolníky z křižácké výpravy. Všichni přísahali, že plamínek je skutečně z Betléma. Onen hrdina jej nesl v času i nečasu, po souši i po moři, jen aby splnil svůj slib. Ve středověku to byl první a poslední plamínek z Kristova rodiště.
Novodobá tradice s rozšiřováním betlémského světla začala v Rakousku. Asi před 20 lety přemýšleli v městě Linz, jak obohatit televizní akci na pomoc tělesně postiženým dětem. Napadlo je před vánocemi poslat takové dítko do Betléma. Tam v bazilice Narození převzalo při jesličkách plamínek z věčného světla a vzápětí jej letadlo dopravilo do Linzu. Plamínek převzali místní skauti a štafetově roznášeli po celém Rakousku.
Pěkný předvánoční zvyk se po roce 1990 rozšířil i do zemí sousedících s Rakouskem. V domluvený den, po slavnostní pobožnosti si zahraniční skauti převezmou plamínek betlémského světla a odvezou ho do své vlasti. Rok od roku se zvyšuje počet poslů dopravujících světlo pokoje a míru. Posláním plamínku předávaného v předvánočních dnech je podle skautského zákona pomoc bližním.
Jan Bursa