Vzpomínka na skladatele melodramu Romance o Hlučovu
Doma mi visí obraz Křičkovy rázovité venkovské chaloupky v osadě Hlučov v Kokořínském dole. Poprvé mne pozval do chaloupky Křičkův syn Dušan, podruhé Křičkovy dcery Jarmila a Milena. Chaloupka je jako z pohádky. Na člověka zde dýchne klid, pohoda a bezpečí. Kokořínsko si zamiloval Křička již jako student učitelského lístavu v Praze, když zde pobýval o prázdninách. Chaloupku koupil Křička v r. 1917, zveleboval ji a postupně přistavoval. Když v r. 1940 odešel do penze, usadil se zde trvale. Křičkův vztah k tomuto místu je patrný i z toho, že si chaloupku nakreslil a dal vytisknout na záhlaví dopisního papíru. Také jeho melodram „Romance o Hlučovu“ je přesvědčivým svědectvím lásky k tomuto kraji.
Skladatel Vítězslav Novák, který často jezdil na Kokořínsko, si při každé procházce Křičkovu chalupu se zalíbením prohlížel. Když později zjistil, že Josefu Křičkovi, jeho bývalému soukromému žákovi ve skladbě, hned do ní při nejbližší procházce zavítal. Bylo to pravděpodobně na přelomu dubna a května r. 1939. Svědčí o tom Mistrova hudební znělka „V kokořínském tídolí co krásy na jaře! Zde tě srdce nebolí, pískáš na fujaře“, která má datum 30. 5. 1939. V Křičkově chalupě začal Vítězslav Novák psát paměti – svou knihu O sobě a o jiných. V ní Mistr mimo jiné píše: „Josef Křička rozuměl dobře dětské duši jako dobrý táta tří hezoučkých dětí, o nichž nebo pro něž sk1ádal vtipné klavírní kousky.“
Josef Křička (*4. 11. 1888) založil a vedl s Ferdinandem Krchem soukromý Dětský a rytmický ústav v Praze (1912 – 1914), kde konali hudební a pedopsychologická pozorování dětí. Zkušenosti publikovali ve dvoudílném svazku „Dítě a hudba“ (Praha 1917, 1920). Křička spojoval hudební výchovu m1ádeže ve škole s hudební výchovou mimo školu. Pořádal pro děti koncerty, v nichž hrá1 a vykládal klavírní skladby vhodné pro dětského posluchače. Přitom uplatňoval slovesné a výtvarné umění. Křička je jedním z prvních skladatelů, kteří se vědomě zaměřovali na komponování skladeb pro děti – písní, sborů a drobných klavírních skladeb. Celkem složil 67 různých skladeb.
Zás1uhou Josefa Křičky je, že ve spolupráci s učitelem Eduardem Novákem napsal a vydal první soustavnou učebnici hudební výchovy a nazval ji „Knížka hudební výchovy Jitro“, zatímco se tehdy úředně v učebních osnovách ještě užívalo označení předmětu zpěv. Jitro vyšlo ve dvou vydáních: zpěvník pro děti a učebnice pro učitele a rodiče (Praha 1931, 1932). Bylo přijato velmi pozitivně ve školách i odbornou profesioná1ní hudební inspekcí. V Československém rozh1ase v Praze vedl vysí1ání pro děti s názvem Dětské hudební táčky (1930 –1936). V nich vyprávěl o hudbě, hrál na klavír a doprovázel pěvce. Ve výkladu skladeb mu pomáha1a čtením textu jeho dcera Milena.
Po záboru pohraničí v březnu 1939 se Křička skladatelsky odmlčel. Z podnětu bývalého tajemníka ministra zahraničí Jaroslava Jindry se aktivně zapojil se svou ženou a svými třemi dětmi do odbojové skupiny Úvod. Sám o odboji ve Mšeně a Mělníce napsal svědectví, které je otištěno v knize Josef Křička – učitel, skladate1, člověk (Sobotá1es, Praha 2005). Se svou rodinou se zcela nezištně a čestně vystavoval nepředstavitelnému nebezpečí. Za tuto činnost mu v květnu 1965 prezident republiky udělil Pamětní medaili k 20. výroči osvobození.
V r. 1947 se Křička odstěhoval se svou ženou na odpočinek do Želíz u Liběchova. Pracoval tam jako předseda osvětové rady, kulturní referent a kronikář. Organizoval přednášky, koncerty a aktivně se účastnil hudebně literárních festivalů Želízská hudební léta.
Josef Křička zemřel 25. března 1969 v Želízech. Odešel člověk pracovitý, skromný a při své citlivé povaze pevných mravních zásad. Pochován je ve Mšeně.