Mezi 24. a 31. srpnem proběhla v Dubé takřka komorní akce, úzce svázaná s krajinou. Organizovaná několika nadšenci z Podbezdězského spolku intelektuálního, poetického a okrašlovacího (Tomášem Černým, Janem Vaňkem a Zdeňkem Dudkou). Nekladla si za cíl přitáhnout pozornost masy lidí, ale dát účastníkům a veřejnosti možnost potěšit, poučit a posunout sám sebe někam dál.
Sjednocujícím prvkem bylo téma „Sdýchávání s krajinou“. Název vznikl díky úpravě jména díla mého oblíbeného umělce – K. Malicha Sdýchávání s kosmem. Tento neobyčejně citlivý člověk prozkoumával své okolí pomocí proudících energií, které vnímal a svými záznamy těchto pozorování se zapsal do dějin umění. Sdýchávání s krajinou není jen její pozorování. Dech je o rytmu a o pronikání vzduchu dovnitř těla. Nejde o pozorování, ale o proces, kterým by se lidé měli snažit krajinu pochopit, naladit se na její rytmus a splynout s ní. Někteří umělci se o sblížení s krajinou snaží či snažili celý život, proto jsou snad na místě pochyby, zda-li je vůbec možné se s krajinou sdýchat za jeden týden trvání sympozia. Odpověď není důležitá, samotný proces sdýchání měl být účastníkům největším přínosem a výsledné artefakty „jen“ záznamem toho aktu.
Interdisciplinarita se objevila i ve veřejných akcích programu sympozia, pořádaných téměř každý den. Proběhla řada přednášek spřízněných s tématem v oborech psychologie, ekologie, mysticismu a historické vlastivědy. Koncert didjerid měl zase přinést duchovní zážitek a další koncerty prostě dát možnost se bavit. Nejsilnějším zážitkem, a nejpřínosnějším, pro mne byla procházka s Václavem Cílkem, který ač profesí geolog se dívá na krajinu z různých úhlů pohledu a pozoruje její vlivy v mnoha oblastech. (viz kniha „Krajina vniřní a vnější, Makom, ..) „Obyčejná“ procházka se díky jeho intuitivním postřehům, vyprávění a několika cvičením stala inspirujícím i uklidňujícím zážitkem.
Týden byl završen vernisáží, kde se každý mohl prezentovat svým projektem. Ještě před otevřením výstavy se konalo scénické čtení na motivy Máchova Máje v současném provedení scénáristy režiséra i herce Jaroslava Balvína. Dialogy doplnila současná hudba a projekce fotografií Pavlíny Gutové.
Po zvládnutí instalace byla výstava zahájena krátkou řečí hlavního pořadatele a příchozí si mohli prohlédnout práce deseti účastníků z různých oborů. Karel Kunc experimentoval s materiály na svém objektu. Tomáš Černý došel ke konceptuální malbě. Pavlína Gutová postavila proti sobě texty a fotografie. Zdeněk Dudka vytvořil krátký videozáznam. Jan Vaněk maloval. Eliška Vaňková využila ke sdýchávání možností kresby. Felix Krautgartner se věnoval digitální fotografii. Vladimír Petr „Jim“ glosoval ekologii skrze asambláže. Petr Slavík tvořil suchými křídami a Jan Krajíček se cvičil v kresbě tužkou. Úplným závěrem byla hudební produkce skupiny Beat Out, dávající publiku možnost velmi alternativního zážitku s undergroundovým nádechem.
Tomáš Černý, hlavní organizátor