Velká kulturní místnost v Domově seniorů Mšeno v sobotu 12. července odpoledne stěží stačila pojmout dychtivé příznivce široko daleko známé dechovky Přívoranka. Posluchači se těšili na své známé, vždyť zde nekoncertují poprvé. Úderem 14. hodiny na pokyn kapelníka Miloše Valenty muzikanti zahajovali svůj koncert valčíkem Karla Vacka Panenka modrooká. Další skladby uváděl a také bezvadně zpíval Josef Kratochvíl.
Valčík střídal polku, lidové písně z Čech i Moravy a občas se hrálo i tango. Bez falešné noty v harmonickém ladění se domovem nesla hudba hladící duši, potěšující každého. Kdo ji uslyší hrát, vždy se na ni těší. Nebylo divu, že si mnozí zavzpomínali na mládí, zazpívali si své popěvky, podupávali si nohou podle taktu a „jurové“ si také zatančili. Potlesk vyjadřoval dík za hudební zážitek.
Hrané skladby nesly punc hudební preciznosti. Ukázaly pestrost bohatství dechovkového žánru. Zaslouží si uchováni a šíření. Co si na tomto koncertu přát víc, když tu bylo slyšet písně umělé, lidové, milostné, rozverné, zachycující běžný život i lásku k domovu a krajině, kde vznikly. Dvojnásob to platilo o úpravách Jana Slabáka i otce a syna Kubešových. Vždyt to jsou písně od srdce. Basa tvrdí muziku a tu zde tvrdil tubista Václav Habák ovládáním nástroje jako absolvent hudební konzervatoře. Na rozloučenou dozněla skladba z vlastní tvorby – radostná Přívorská polka. „Na shladanou v září,“ tak se loučili oblíbení muzikanti se Mšenem.
Jan Bursa