Seriál Vlastimila Čecha
„Ferdo, jdi, nebo tě prodám!“
Tahle výhružka se častokrát ozývala, když měl jeden zemědělec v Kadlíně pronajaté hospodářství. Za druhé světvé války se do Kadlína přistěhovali Němci z Besarábie. Byli umístěni do hospodářství, kde nehospodařil sám majitel. To znamenalo, že současný nájemce, který tam bydlel a pracoval, musel odejít a bylo mu přiděleno hospodářství jiné, většinou značně vzdálené. V Kadlíně to postihlo dvě rodiny. Jedna z nich se po válce do Kadlína opět vrátila. Druhý zemědělec zamířil do svého kdesi v pohraničí. O uvolněné místo v Kadlíně měla zájem jiná rodina, a tak se do cca 25hektarového hospodářství nastěhovala.
Hospodář měl pár koní. Podsední (levý) kůň byla kobyla a náruční (pravý) byl valach jménem Ferda. Ten, když si zamanul, se při jízdě zastavil, nechtěl dál táhnout a zůstal stát. Zoufalý hospodář mu vyhrožoval známou větou: „Ferdo, jdi, nebo tě prodám!“ Ferda, když si vše dobře promyslel, pokračoval dál v jízdě.
Jednoho dne vyjížděl náš hospodář s párem koní na pole s pomístním názvem Pod Hradištěm. Chtěl vláčet, a tak hezky narovnal brány na bidelec, dopředu připnul plužní váhy a do nich zapřáhl dva své koně. V tu chvíli ho však čekalo nemilé překvapení. Ferdovi se tenkrát nějak nechtělo pracovat, a tak si lehl na zem, přestože byl už zapřažen. Hospodář na něj zkoušel celé své velitelské umění, ale žádný výsledek se nedostavil. Ferda ležel dál, jako by se ho celá věc vůbec netýkala.
Rozzlobený hospodář, aby udělal alespoň něco, Ferdu vypřáhl z nářadí a upravil vše tak, aby mohl pracovat jen s kobylou. Když se však blížila hodina na cestu domů, Ferda vstal – přece zde nebude bez oběda – a klidně vykračoval zapřažen do votu směr Kadlín. Tvářil se, jako by se nic vážného nestalo. Jak pokračovala práce po obědě, jsem se již nedozvěděl. Myslím však, že zřejmě ke spokojenosti hospodáře. Tento příběh mi vyprávěl můj soused, který jako mladý vše viděl.