Boleslavská ulice a školaOlešnoVýstava prací žáků ZUŠ na radniciKlika, kostel sv. Martina

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2020 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Zvířata v akci


Seriál Vlastimila Čecha

I vůl se naučí počítatVolské spřežení
Za soukromého hospodaření v Kadlíně bylo hlavní tažnou silou 27 párů silných koní, kterým pomáhalo ještě 15 párů tažných volů. Byli to věrní pomocníci člověka V menších hospodářstvích to byla jediná tažná síla, ve větších volské spřežení vyváželo močůvku, vyorávalo cukrovku, naváželo krmení a pomáhalo všude tam, kde koně na svou práci nestačili.

V době, kdy v Kadlíně ještě nebyl zaveden obecní vodovod (stalo se tak až v roce 1911), volská spřežení dovážela vodu pro dobytek v létě i v zimě. To vše se dovídáme ze zápisů starých sedláků. Voda se do Kadlína dovážela z Košáteckého potoka, ale i z Jizery vzdálené 18 kilometrů. Když byl zaveden obecní vodovod, odpadlo hodně těžké práce. Z obecního protokolu se dozvídáme: „Někteří občané vodu z obecního vodovodu dávají i dobytku!“ Zde vidíme, jak byla pitná voda vysoce ceněna.

Také v hospodářství mého tatínka vykonávalo volské spřežení mnoho různých prací. Musel jsem s ním pracovat i já a podobně jako kočí o koně, s kterými pracoval, jsem se o volské spřežení musel starat také já. Tažní voli byli krmeni společně s ostatním hovězím dobytkem a rovněž i společně ustájeni.

Zajímavá příhoda, o níž vám chci vyprávět, se stala v období druhé světové války. Tatínek měl v hospodářství chlév, v němž bylo dlouhé i krátké stání, malý chlév a kotec pro telata. U dlouhého stání bylo uvázáno 8 krav, přímo proti hlavním dvěřím. Vlevo vedle vchodu bylo krátké stání, kde byli uvázáni tažní voli.

Když krmič zahájil roznášku krmění, začal nejprve dávat kravám, ty měly přednost. Mezi každou dvojici krav vysypal jeden koš, který nosail na jednom řemenu na zádech. Šel tedy mezi krávy k dlouhému stání celkem čtyřikrát. Potom byli na řadě tažní voli. Jakmile šel krmič počtvrté od krav a zašel skrz dveře do malého chléva a dále do míchárny, podsední tažný vůl začal tak hlasitě troubit, až se to rozléhalo. Tato siréna přestala, až krmič přišel s krmením mezi ně. Náš „matematik“ dával celou tu dobu najevo, že je na řadě. Hlasitý projev se opakoval při každém krmení. Stále jsem si říkával: Ten vůl musí umět počítat do čtyř! Kladl jsem si otázku, kdyby krmič musel jít ke kravám čtyřikrát nebo desetkrát, zdali by to náš počtář také spočítal. Na tuhle hádanku jsem odpověď zatím nedostal…