Seriál Mšenských novin z pera Vlastimila Čecha
2. díl Zamávání na pozdrav
Kolem nás nežijí jen zvířata velkých rozměrů, ale také menší tvorové, kteří jsou místo srsti opatřeni peřím. Když v Kadlíně ještě pulsoval zemědělský život a přes obec vedla alej mohutných kaštanů, chod obce zajišťovalo sedmadvacet párů koní. S těmito ušlechtilými pomocníky zemědělce byl spjat život opeřeného pěvce – chocholouše. Vesel pobíhal po cestách, kudy chodili koně, a stále sháněl něco k snědku.
Nejprve zmizely krásné stromy dotvářející vzhled obce a potom, jakmile začal klesat počet koní, začal ubývat i chocholouš, až se z našeho kraje odstěhoval úplně. Stejný osud stihl i koně, věrného pomocníka člověka. Kde jsou doby, kdy v zimě znějící rolničky oznamovaly jízdu koní zapřažených v saních. Z našeho katastru zmizela i velká hejna koroptví, bažantů je poskrovnu a zajíci aby měli mobilní telefony, aby se na tu velkou vzdálenost mohli domluvit. Je pravda, že do našich končin přilétli noví obyvatelé. Těmi jsou čejky. Přestože tu nejsou mokré louky, čejky tu zdárně vychovávají svá mláďata.
Chtěl bych se zmínit o dalším návštěvníkovi z říše opeřenců, který se úspěšně zabydlel v našem kraji. V době, kdy jsem ještě jezdil s traktorem na Státním statku ve Stránce, pracoval jsem mimo jiné na kultivaci cukrovky pomocí dvanáctiřádkové samochodné plečky. Když jsem ve čtvrtek 10. června 1982 jako každý den ráno vyjížděl s kultivačním strojem do řepného lánu, netušil jsem, jaké mne čeká překvapení. U úvozu mezi Stránkou a Velkým Újezdem je pole s pomístním názvem „U vrby“. Právě jsem tam plečkoval řepu, když jsem po několikerém přejetí zahlédl neobvyklého ptáčka. Byl to kulík říční.
Zprvu jsem nevěděl, co v lánu cukrovky asi pohledává. Zanedlouho mi to však bylo jasné. Na zemi bylo připraveno hnízdo a v něm tři vajíčka. Velkým štěstím bylo, že hnízdo bylo umístěné mimo kolej plečky. Na začátku pole jsem si řádek s hnízdem označil, a jakmile to bylo možné, hnízdo jsem sledoval. Při dalším plečkování už kolem hnízda pobíhala tři mláďata. Kolikrát jsem si říkal, zda se všechna dočkají dospělosti.
Na jaře dalšího roku jsem opět sil cukrovku, tentokrát na sousední parcele s názvem „Ve čtverci“. Při práci jsem si často vzpomněl na loňský zážitek s kulíkem říčním a přemýšlel, zda si najde odvahu i letos a založí si hnízdo právě na tomhle lánu cukrovky. Byl to pro mne malý zázrak, když jsem 23. dubna 1983 uviděl kulíka říčního, jak se přiletěl podívat na známá místa. Tehdy mi to připadlo jako zamávání na pozdrav. Od toho „vzpomínkového“ dne jsem ho však již více nespatřil.
Foto: Ondřej Prosický, www.naturephoto.cz