Kdo považuje práci za nutné zlo a povinnost, nemůže být spokojený. Ochuzuje se o radost z hotového díla. Žijí mezi námi lidé, kteří do práce a volnočasové aktivity dávají všechny své síly, um i celé srdce. Zůstávají jí věrni. Známe je ze sportovních a kulturních akcí. Setkáváme se s nimi v našem městě. Vážíme si jich jako nositelů vysokých vyznamenání. Mezi ně bezesporu patří Ivana Říhová, knihovnice městské knihovny Mšeno. Čím ji okouzlily knihy, mezi nimiž je už 30 roků, vysvětluje v následujícím rozhovoru.

Co Vás jako magnet přitahuje ke knihám?
Už od dětství čtu ráda knížky. Tato čtenářská vášeň ve mně vzbudila touhu být knihovnicí. Od své tužby jsem nikdy neustupovala. Přála jsem si pomoc kouzelného dědečka. Všemožně jsem se o to snažila, i když to bylo obtížné. Po škole jsem se učila prodavačkou u Kolářů. Tak jsem se naučila jednání se zákazníky, což se mi později hodilo po přechodu na pracoviště knihovnice.

Kdo Vám otevřel cestu do království knih?
Byla to příležitost, jaká se vyskytne snad jednou za život. Náhodou bývalá knihovnice před 30 roky odcházela na mateřskou dovolenou a nehodlala se vrátit. Rozhodnutí po ní nastoupit bylo rychlé a pevné. Podstoupila jsem náročné potřebné studium a také se naučila ovládat počítač, bez něhož se nelze obejít.

Můžete blíže vysvětlit práci knihovnice a její poslání?
Není to jednotvárná činnost. Vyžaduje víc než vybrat knížku čtenářům a inkasovat výpůjčné. Knižní fond tvoří 25 000 knih, dále několik zajímavých časopisů. Musím stručně znát jejich obsah, přebalovat je, třídit a ukládat do regálů. Zpřístupňuji čtenářům poučení, poznání beletrie a poezie, vědy, techniky, rady pro chovatelství, zahrádkaření, rybaření, zábavu a humor. Se čtenáři, i novými navazuji hovor. Tím poznávám jejich zájmy, snáze poradím s výběrem a mám radost, když si vždy vyberou knihy a neodcházejí s prázdnou. Dále je postupně směřuji k hodnotnější četbě. Knihovnictví nelze chápat jako řemeslo. Je důležitým posláním sloužit čtenářům a šířit mezi nimi kulturní hodnoty.

Jací čtenáři navštěvují knihovnu?
Většinou ti věrní. Někteří si půjčují více knih. Považují knihu za přítele člověka. Četbě propadli jako duševně prospěšné droze. Čtou děti, mladí i věkově pokročilejší. Zaraduji se, když přicházejí děti rodičů, kteří sem chodívali také jako děti. Čtenářské jablko nepadá daleko od stromu.

Pro jaké knihy je místo ve zdejší knihovně?
Dosavadní knihy sice nestárnou, ale je nutno doplňovat knihovnu novými. Mou zásadou je kupovat hodnotnou literaturu, aby přinášela poučení, zábavu a formovala myšlení člověka.
Za rozhovor poděkoval

Jan Bursa