Výstava „Verše pro Olinku“ ve vestibulu Domova seniorů Mšeno pokračuje dál. Těší se velkému zájmu návštěvníků. Na třech panelech z obou stran lákají k přečtení zcela nové básně, kterých je většina. Jsou napsány velkým písmem, takže je mohou mnozí přečíst i bez brýlí.
Říká se: Co na srdci, to na jazyku. U básníka Jaroslava Koláře je možno říci: Co na srdci, to vyjádří ve verších. Dokládá to vyznáním lásky a vroucího citu k milované ženě Olince. Ať se Jaroslav Kolář podívá na cokoli kolem sebe, umí to citově a lidsky vyjádřit. Stejně tak se vyznává z lásky k přírodě, Kokořínu, údolí Bílých skal, Vrátenské hoře, Polomeným horám a dalším krásám našeho kraje.
Jan Bursa
Jaroslav Kolář
ÚDOLÍ BÍLÝCH SKAL
Rákosí šumí a voda plyne
tichounce – den po dni
občas se s velkým rámusem zdvihne
divoká kachna z hladiny vodní
Zlaté perly stulíků svítí jak bludičky
a lehounce se kolébají
spíš tančí den celičký
hlubokých tůní na okraji
Stromy se shlížejí v hladině vodní
tu i tam v údolí bílých skal
na lukách sena voní
která tu kdosi posekal
Stará vrba se v zrcadle shlíží
krásné jak bezedné tůně
k ní různé pověsti se víží
a vodních rostlin vůně
Divoké kachny hladinu čeří
chvilku klidu si nedají
ci chvíli hloubku vody měří
a na dně cosi hledají
Občas se rychlá rybka mihne
mezi kopečky v rákosí
kam vlnka za vlnkou pomalu tíhne
a spadané listí nanosí
Klíd údolí nic neruší
jen mušky bzučí jako v úle včelky
a jeden vůbec netuší
jak poklad je to velký
Houseckých vrchů hvozdy šumí
na stráních i mezi skalami
svou krásu vskutku předvést umí
ta hebká klenba nad námi
Červené brusinky na stráni
jak korálky se rozbíhají
vítr se mezi nimi prohání
i mezi borovicemi na okraji
Vodopády paprsků
se mezi stromy linou
neopakovatelnou krásu tvoří v nich
snad každou chvíli jinou
Neváhej a nech se unést
krásou té zvláštní chvíle
poslechni co šeptá si les
i mechy hebké mile
Jen Kokořín tu stále stojí a mlčí
jako by tu už věky stál
shlíží se v tůních a úbočích
věnčících údolí bílých skal