Víkendové busy
Podpora cestovního ruchu v našem regionu je dlouho diskutovaným tématem a má mnoho námětů a podob. Radnice se postupně snaží zpracovávat jednotlivé návrhy a stanovovat jejich prioritu. Jedním z velmi diskutovaných témat je otevření nových koridorů dopravní obslužnosti ve směru do Kokořínska. Podle námi provedeného průzkumu je nejvíce opomíjeným směrem trasa na Dubou a k Máchovu jezeru, přestože má z turistického hlediska ohromný potenciál. V březnu tohoto roku jsme tedy zahájili jednání na toto téma s městy Dubou a Doksy, k nimž se posléze připojili zástupci Sdružení obcí Kokořínska a také dopravce, Kokořínský SOK s. r. o.
Výsledkem těchto jednání je měsíční zkušební provoz na dvou linkách, Doksy – Dubá – Mšeno a Mělník – Mšeno, které budou o víkendech dvakrát denně zajišťovat autobusovou dopravu na těchto trasách. Linky jsou z obou směrů načasovány na dopolední a podvečerní čas, aby se návštěvníci pohodlně dostali do Kokořínska a měli zajištěnu také zpáteční cestu. Věříme, že tyto linky využijí nejen turisté, ale také místní občané, například pro cesty za zábavou a kulturou.
Zahájení zkušebního provozu je plánováno na 28. 7. 2007, podrobný jízdní řád bude uveřejněn na internetových stránkách města a na zastávkách Kokořínského SOKu. Po vyhodnocení tohoto zkušebního provozu, budeme zvažovat jednání s odborem dopravy Středočeského kraje, o možnosti zavedení pravidelné sezonní linky na těchto trasách.
Václav Novák, místostarosta
Dar krve je poklad
Představme si, že v nemocnici uvidíme umírat nám blízkého člověka z nedostatku krve pro potřebnou léčbu. Nelze ji ničím nahradit. Její zásoby závisí na ochotě dobrovolných dárců krve. Té není v nemocnici nikdy dost. Co brání rozšíření počtu dárců krve? Mohou to být mylné předsudky „všeznalců“ o medicíně, sobectví a lhostejnost. Stává se, že u pacienta přijímajícího krev od neznámých dárců jsou na návštěvě skoro všichni příbuzní. Lékař je požádá, aby také oni darovali krev pro svého příbuzného, a oni to odmítnou.
Co vede šlechetné ženy a muže k dárcovství krve? Zdravotnická osvěta, ochota pomoci v léčbě potřebných pacientů a také nábor prováděný členkami členkami Českého červeného kříže. Každý zdravý člověk ve věku 18 – 65 let ji může dávat třikrát až čtyřikrát během roku. Odběru předchází důkladná lékařská prohlídka.
Odběr je bezbolestný. Mohu to potvrdit 26 odběry a stříbrnou Janského plaketou, další odběry mi překazil virový zápal plic. Pro rozdílnost krevních skupin nelze darovat krev přímo u lůžka. Darovaná krev se konzervuje, třídí a ukládá do krevní banky. Odtud se podle potřeby dostává k pacientovi nebo se použije na výrobu krevních léčiv.
Přičiněním pana Jaroslava Koláře, aktivního funkcionáře Českého červeného kříže, nemusí od r. 1992 dárci krve z mšenského regionu jezdit k odběrům do transfuzního oddělení v Mělníku. Odtud za nimi třikrát ročně přijíždí do Mšena transfuzní ambulance. Obvykle přichází 22 – 30 žen a mužů. Přijde jich 22. října více? Kdo překoná rekord 105 odběrů bývalé starostky Marie Štráchalové, nositelky Zlatého kříže ČČK? Dohnat se ji snaží Pavel Novotný z Velkého Újezda se 64 odběry. Na podzimní slavnosti převezme Pavel Nečas za 40 odběrů Janského zlatou medaili.
Vymřou včely jako mamuti?
Včely jsou nepostradatelnými pomocníky zemědělců a sadařů při opylování květů a přispívají k tvorbě potřebných semen na sadbu a rozmnožování vzácných květin v přírodě. Bez pilné práce včeliček by také nebyly plody ovoce v sadech a většina zeleniny. Včely dávají člověku med a další produkty. Vynikají pracovitostí, obdivuhodným režimem rozdělení práce v úlu, starostlivostí o potomstvo, zhodnocením počasí před opuštěním úlu, orientací ve vyhledávání květů a předáváním informací o místě jejich výskytu.
Správně reagují na povětrnostní situaci v přírodě, jako jsou teplo, zima, vítr a déšť. K životu potřebují hlavně zjara pyl, vodu a potom nektar. Ještě živí trubce, královnu a dělnice. Životní podmínky jim zlepšují nástavkové úly, ve kterých se mění výška podle stavu „bydlících“ včel. Na základě poznatků výzkumů a vědy pokračuje včelařina kupředu ve vybavení pro včely a péči o ně. Jak se včelař stará o včelstvo, takovou sklízí snůšku medu. Stejně tak je to s množstvím včel v úle nebo s dalším rozšířením zavčelených úlů.
Proto včely vyžadují pravidelné sledování dění v úle, zdravotního stavu a případného léčení po poradě s veterinářem. Také virózy a paraziti ohrožují životy včel. Včasný zásah zničí vetřelce a zachrání včelstvo od pohromy. V létě včelstva potřebují častější prohlídky při vyvrcholení snůšky a před rojením. Jinak včely potřebují klid. Závěrem léta mívají včelaři nejvíce práce s kontrolou kvality medu, důkladnou přípravou nádob na stáčení medu a vlastním stáčením medu. Na včely dohlížejí prakticky celoročně, tedy i době jejich zazimování.
Zarážející je, že včelstva ubývají, protože včelaři stárnou, končí a mladých přibývá po troškách. Nevymřou včely jako mamuti? Kdo se chce věnovat včelařině, musí být pečlivý, vytrvalý a mít lásku ke včelám. Někteří začínají už v dětství při pomoci rodičům, nebo u sousedů. Potom se pustí do včelařiny. Všichni začátečníci to nyní mají snazší v dostatku odborné literatury, časopisů, výběru vhodného včelstva. Mohou se seznámit s poznatky vědy a výzkumu i modernějším vybavením. Potřebnými radami rádi pomohou blízcí zkušení včelaři. Obavy ze žihadel jsou zbytečné. Včela neútočí, pokud se k ní jde nehlučně a v klidu. Když někdy bodne, je to prý zdravé.
Vandalismus i na hřbitově¨
Pýchou Mšena je mládež, která se věnuje zájmovým a sportovním aktivitám, reprezentující město v republikových soutěžích. V nich získává poháry, medaile a diplomy.
Žije tu však také „plevelná“ mládež, která co vidí, to ničí. Svědčí o tom dříve vytlučené sklo na nádraží, demolovaný betonový plot u koupaliště, posprejovaná skalní bludiště. Neunikly jim ani hydranty na hřbitově. Jendou ráno šla paní Martínková ke hrobu a zhrozila se proudící vody ze všech hydrantů. Měla co dělat, aby zastavila zbytečně tekoucí vodu. Co tím chtěli pachatelé ukázat? Hrdinství určitě ne. Místo klukoviny to byla velká sabotáž, když dlouhodobé sucho způsobuje citelný nedostatek vody. Marné jsou výzvy hydrogeologů a meteorologů k úzkostlivému šetření.
Zřejmě je to ovoce špatné výchovy. Kde je úcta k pietnímu místu, kde věčně odpočívají ti, co svým životem a dílem psali kus historie, vytvořili hodnoty pozůstalým i pro město? Zanechali nám také zkušenosti a je na nás, abychom je uchovávali, zvelebovali a ještě rozmnožovali pro příští generace.
Přívoranka rozdávala náladu
Ani chladné počasí s hrozícími přeháňkovými mraky nepokazily 7. července Odpolední posezení s Přívorankou. Stejně tak neodradily příznivce dechovky i z města přijít do haly Domova seniorů, kterou zaplnili. Kdo nepřišel, ochudil se o poslech věčně oblíbených písní od Františka Kmocha, Karla Hašlera, Karla Vacka i současných skladatelů. Zazněly i lidovky z jižních Čech a Moravy i staropražské písničky skupiny Šlapeto.
Přívoranka přináší už 32 roků lidem náladu, zábavu s oblíbenými, ale i líbivými, málo známými písněmi. Každoročně svůj repertoár obohacuje o nové melodie. Proto se stala populární a všude získává sympatie. Vede ji kapelník Miloš Valenta, zpěvem doprovázejí Jarmila Luňáčková a Josef Kratochvíl.
Koncertování ve Mšeně přispěla také malým dílkem k oslavám 110 let železnice Mělník – Mšeno – Cetno. Úvodem zazněla premiérová polka ve svižném tempu, plná pestrých melodických tónů. Opěvovala krásu Přívor a polabské krajiny. Vystoupení, které trvalo 135 minut, potěšilo všemi písněmi, mezi nimiž každý našel tu svou nejmilejší. Koncert zakončily polky Škoda lásky a Ta naša kapela.
Jan Bursa