Výzdobu vstupní haly Domova seniorů obohacují časté výstavky, ta poslední od 6. června. Na třech panelech je 16 milostných a 1 lyrická báseň o Kokořínsku z bohaté tvorby básníka Jaroslava Koláře. Nese název „Verše pro Olinku“. Těžko říci, která je nejkrásnější. Všechny ukazují krásu českého jazyka a autorovu bohatou slovní zásobu naší mateřštiny. Vyzařuje z nich věčná citová láska, kterou básník vyznává své stále milované, i když už nežijící manželce. Na panelech vystavené básně doplňuje ozdoba květů a motýlů, obalů sbírek „Křídla motýlí“. Nelze ji přehlédnout. Návštěvníci ji chválí. Škoda, že u ní chybí „Kniha ohlasů“.
Jan Bursa
Jaroslav Kolář
MOJÍ NEJMILEJŠÍ
Jsi něžná jako víla
jsi naší lásky
krásný sen
zrovna mne
můza políbila
a tak jsem
trochu překvapen
tvá hebká krása
svádí k zamyšlení
lákáš mne
do své náruče
nic krásnějšího
nad to není
než rozepínat
hebké obruče
ze tvých rtů
polibky pít
tu medovinu
křehké lásky
na tvých ňadrech
o štěstí snít
a neklást si otázky
JEŠTĚ POLIBEK
Plamínek svíčky si se stíny hraje
dovádí s nimi lehounce
a jejich temné kraje
jak krajky se vlní tichounce
Stíny se dlouží a i krátí
chviličku klidu nemají
plamínek tvoje vlásky zlatí
blonďatými okraji
Pojď zabalím tě do těch stínů
jsi hezká - sladce měkoučká
srdíčko mi půjč na chvilinku
pošeptám ti slůvka miloučká
Než uhasne ten plamínek
tak nebude se spát
na závěr ještě polibek
musíš mi dneska dát