V úterý 15. května po poledni se ohlásila návštěva k paní Mikšové, klientce mšenského Domova seniorů. Přijela ji navštívit její sestra až od Ostravy. Když jsem to paní Mikšové oznámila a viděla její radost, úplně mě to dojalo. Vidí prý se jen jednou za rok. Po chvíli odešly na procházku a samozřejmě i nocleh pro návštěvu. Neměly však štěstí. Ani Zlatý lev na náměstí, ani ubytovna na stadionu neměly volná lůžka. Selhala i další možnost na mobilním čísle poskytnutém panem Nechybou.
Vůbec se mi nechtělo věřit, že je to možné. Nabídla jsem tedy paní, že ji po skončení své směny odvedu do penzionu paní Měšťanové u koupaliště. Po cestě jsme si povídaly a já jsem poznala, že je to milá a slušná paní. Proto jsem jí nabídla možnost, pokud neuspějeme v penzionu, přespat u nás doma. Vždyť by to bylo nelidské, aby se po namáhavé cestě od 4. hodiny ranní musela vydat zpět. Když jsme přišly k Penzionu Mšeno, situace začala vypadat nadějně. Paní Měšťanová nás k naší nemalé radosti provedla celým penzionem a paní si vybrala pokojíkv přízemí. Dostala klíče a spokojenost byla na obou stranách.
V penzionu na vás dýchne něco milého a příjemného, přesně jako ze starší doby. Vše je hezky a vkusně zařízeno, dole je i kuchyňka s jídelnou. Příjemná atmosféra čiší z každého pohledu. Letní pobyt zde musí být přímo ideální, když připočteme nádherné koupaliště i okolí.
Příběh tedy skončil šťastně, paní si svou sestru „užila“ do pozdních hodin. Potom si u mě vychutnala další díl svého oblíbeného televizního seriálu. Nakonec jsem ji doprovodila až do penzionu, kde jsme se rozloučily. I když jsme se předtím neznaly, jsem ráda, že jsem jí mohla pomoci.
Marie Říhová