Luboš Martínek
   Idylkou překypují lidové a autorské písničky o kovářích a jejich řemesle. Skutečnost je mnohem tvrdší. Kovařina prochází proměnami jako zemědělství. Některé práce nezbytné pro zemědělství téměř zmizely. Kovářům zůstaly drobné zámečnické práce a umělecké kovářství. Ke škodě památkářů některé kovárny zanikly a prošly přestavbou na jiné účely. Vzácně dnes můžeme vidět kovat koně, slyšet bušení kladiv do kovadliny a žhavého železa.

Interiér kovárny   Stávající kovárny v provozu by se mohly stát turistickou atrakcí. Jedna z mála zachovaných kováren v okolí se nachází ve Mšeně, v Boleslavské ulici. Upozorňuje na sebe umělecky vykovaným nápisem KOVÁRNA a zavěšenou podkovou. Od branky a vjezdových vrat je všude ruční ozdobné kování. Tady neplatí rčení o kovářově kobyle bez podkov. Kompletní vybavení kovárny i s nářadím doplňují buchar, soustruh a další zámečnické potřeby. Dají se tu dělat běžné práce se železem, umělecké kování na domy, chalupy, chaty a do jejich interiérů na přání zákazníků. Pověrčiví lidé si rádi objednávají podkovy pro štěstí.

Kovářské náčiní   Takový je obraz mšenské kovárny, kde vládne a pracuje Luboš Martínek. Děd tu kovařil do své smrti v roce 1969. Vnuk Luboš v dětství pozoroval zajímavou kovářskou práci, však si ji také zvolil za své celoživotní zaměstnání. Druhým krůčkem bylo učení v učilišti ve Mšeném-lázních. Mezitím kovárna osiřela. Vyučený mladý kovář našel svou práci v závodě TOS Mělník. Nebyla to však kovařina podle jeho představ.

Detail práce   Při prohlížení novin v roce 1985 ho náhodou upoutal inzerát Družstva kovářů Praha. Rozšiřovalo výrobu a přijímalo za členy kováře s vlastní zařízenou kovárnou. Ozval se na nabídku. Jednání obou stran dospělo k rychlé dohodě. Na rodinné poradě s ní souhlasil také otec. Ještě téhož roku kovárna opět ožila. Družstvo kovářů ideálně zabezpečovalo plynulý postup výroby, včasné zásobování a dostatek výhodných zakázek. Perspektiva kovárny vyhlížela slibně. Žel, restrukturalizace průmyslu postihla i Družstvo kovářů, reorganizační chaos v tomto podniku zhoršil provoz. Proto se mšenský kovář osamostatnil v roce 1990.

Jan Bursa