Večer plný sborového zpěvu se ve Mšeně líbil
Ani vytrvalý déšť večer 28. října neodradil příznivce sborového zpěvu od návštěvy sálu mšenské sokolovny. Úvodní slovo patřilo Miloši Jírovi, který poučně i zábavně uváděl každou skladbu. Pěvecký sbor Intermezzo pod vedením sbormistra Karla Horňáka zahájil písní „Cum decore“ z roku 1541. Tu vystřídala chodská lidová „Stojí borovjička“ v úpravě Jindřicha Jindřicha. Následovala národu nejmilejší „Kde domov můj“ ze hry Fidlovačka.
Koncert připomínající první výročí vzniku sboru přispěl svou hřivnou k důstojné oslavě 88. výročí vyhlášení Československé republiky. Jako andělské zpěvy zněly spirituály, skladby Leoše Janáčka (Pánbůh vám zaplať), Georga Friedricha Händela (Canticorum iubilo) či Václava Pokorného (Říkej mi to potichoučku). Poslední písně před přestávkou prokázaly vrchol pěveckých schopností a kvalit sboru. V americké „Těm, kteří přišli přede mnou“ se představilo trio sólistů – Martina Matúšková (soprán), Lenka Tylová (alt) a Pavel Lhoták (tenor), které doprovázely na klávesy Lenka Pašková a Michaela Tylová, na flétnu Veronika Skopcová, která navíc doprovodila sbor na kastaněty v poslední skladbě před přestávkou – temperamentní španělské lidové „Ó voso galo comadre“.
Za rok vyroste z novorozeněte batole. Za stejnou dobu ze vzniklého mšenského sboru je vynikající umělecké těleso nadprůměrné úrovně. Pestrým a náročným repertoárem obohacuje kulturní život Mšena. Své město reprezentuje i koncertováním v okolí. Za ně v Kadlíně 9. září při otevření rozhledny mu starosta obce Zdeněk Šesták předal děkovný dopis. Za tím vším je tvrdá umělecká řehole podložená pevnou vůlí, láskou ke zpěvu, hlasovým cvičením, odpovědností, obětováním velké části volného času na zkoušky i koncerty.
Po přestávce se účastníkům koncertu představil smíšený pěvecký sbor Musica Gaudens z Mnichova Hradiště se sbormistrem Ladislavem Hejlem. Také v Mnichově Hradišti se sborový zpěv stal magnetem nejen pro starší, ale i mladé zpěváky. Hosté se uvedli moravskoslováckými písněmi „Bodaj by vás“ a „Mikulecká dědina“. Ženy potěšily Ježkovou „Když jsem kytici vázala“, zvláště když ji zvýraznily vynikajícími sopránovými hlasy. I muži zapěli svou píseň. Poté společně zazpívali spirituály.
V závěru se oba sbory spojily, aby divákům zazpívaly pod vedením Karla Horňáka africkou „Siyahambu“ a za řízení Ladislava Hejla Ježkův „Život je jen náhoda“. Oba účinkující sbormistři dostali krásné kytice. Dlouhotrvající děkovačka nebrala konce ani po opuštění jeviště, srdečný potlesk patřil všem účinkujícím.
Jan Bursa