Ne všechny děti dokážou být rodičům trvale vděčné za péči, výchovu, přípravu na vstup do života, za podporu v těžké životní situaci, za výchovu vnoučat, za cenné rady, odkázaný domek s úsporami. Charakter a lásku členů rodiny, dětí obzvlášť nejlépe prověřuje obtížná životní událost. Tehdy dětio ukážou, jak to s rodiči myslí. Zda budou o ně pečovat, nebo je odloží do domova důchodců.
Místo slibované péče a dožití v kruhu rodiny dožívají zbytek života v cizím prostředí. Ubytování jak ve šlechtickém paláci a pestrá strava z prvotřídní kuchyně jim však nikdy nenahradí bydlení, kde si nedávno spokojeně žili a těšili se z vnoučat. To je slibování častých návštěv, jenže časem ubývají, až jsou vzácné. Pravidelné jsou určitě v den příjmu důchodu, jehož část si vyškemrají.
S nastěhováním do Domova seniorů se těžko smiřují ženy, které ovdověly a pro rodinu se staly neužitečné. V bytě bylo málo místa, když vnoučata dorůstala, nebo neshody v rodině. Vrcholem cynismu dětí bývá prodej domku, který byl dědictvím, nebo si ho rodiče dříve postavili a potom v něm dlouho spokojeně žili. Potom tyto babičky dlouho pláčou. Adaptace klientů na nové prostředí bývá různá. U někoho trvá pár dní, u jiného měsíce. Snadno se urychlí nalezením nových přátel, čtením vhodné knihy, kulturní a zájmovou aktivitou. Blahobytně žijící děti s chladným srdcem nikdy nepochopí, jakou bolest v srdci způsobují rodičům, kteří teskní. Oč šťastnější jsou ti, kteří se často těší na návštěvy, nebo když si děti odvážejí rodiče domů na víkendy, nebo v době dovolené.
Jan Bursa