Všechna místa k sezení u velkého stolu v knihovně DSM obsadily ženy s jedním mužem. Bavily se a očekávaly, co budou vytvářet. Brzy se vše dozvěděly. Stůl pokrývala bílá látka, různobarevné odstřižky potištěné rozmanitými květy, květinami a dekorativními listy. Přiložené nůžky, lepidlo a tužky naznačovaly, že se tu bude něco tvořit.
„Vítám vás na hodince ručních prací. Dnes si uděláme koláž. Jedna skupinka bude vystříhávat obrázky, druhá je libovolně umístí na látku a nalepí,“ uvedla Jana Wasyliwová. Stanovený postup prací probíhal jako u výrobního pásu nebo ve výrobně užitého umění. Koláž dostávala postupně konečnou podobu. Knihovnou se nesla slova obdivu ke vznikající koláži. Bylo to kolektivní dílo šikovných a pilných rukou lidí pokročilého věku, nedbajících na trýznivé neduhy.
Však také někteří z klientů přijeli na vozíčcích. Při práci nereptali, že je to piplačka. Hřálo je vědomí, že ještě dokáží udělat něco pěkného a užitečného. Procvičili si zručnost a osvěžili psychiku. Vystřihované díly na koláž byly přesné jako podle šablony. Není to dobrý příklad pro mladší a zdravější klienty? Příležitostí využít volného času k uplatnění šikovných rukou a přispět ke zvelebení prostor DSM je víc než dost. Hotová koláž ozdobí kousek chodby a bude na očích kolem procházejících lidí.
Jan Bursa