Baráčníci na návštěvě
Občas je vídáváme v
typickém kroji s lidovými ornamenty, když se scházejí na svých kulturních
akcích. Jsou to baráčníci. Jejich obce vznikaly v době národního obrození.
Oslovují se staročesky: sousede a tetičko. Obec řídí konšelstvo v čele s
rychtářem. Také ve Mšeně působí Vlastenecko dobročinná obec baráčníků. Letos si
připomene 95 roků trvání. Bude záležet na zájmu a podpoře občanů, zda 100.
výročí svého založení oslaví s větším počtem mladších členů.
V pátek 31. března konšelstvo navštívilo klienty
Domova seniorů. V zaplněné knihovně rychtářka, tetička Marie Červinková zahájila
besedu rychtářským právem. Po představení konšelstva přednesla zdravici
seniorům. Přiblížila jim činnost baráčníků. Tou je udržování starých lidových
zvyků, propagace krojů, zachování národních písní a staročeských zábav, kulturní
pořady pro veřejnost, účast na akcích spřátelených obcí a spolupráce s nimi.
Samozřejmostí jsou návštěvy dlouholetých a jubilujících členů.
Mezitím tetičky podávaly každému účastníkovi poctu
– podle staroslovanské tradice chléb a sůl. Tím se projevuje úcta k návštěvám a
přátelům. Průběh besed zpestřoval hrou na elektrofonické varhany soused Vladimír
Čech. Konšel Jaroslav Živný přečetl zajímavý recept na hezký rok. Obdržel ho
každý jako připomínku rozvíjení srdečných mezilidských vztahů. O významu
velikonoc v přírodě, zapomínaných lidových obyčejích, symbolech doplňovaných
úsměvnými pověrami vyprávěla konšelka tetička Marie Říhová.
V besedě bohaté na dotazy se hovořilo o historii Mšena a přípravách oslav 700 let od jeho založení, o chystaných akcích, problémech v členské základně, o nezájmu mladších lidí oživit baráčnickou obec. Vzpomínalo se také na dřívější vydařené akce pro veřejnost. V závěru konšelky předaly přítomným dárek – keramický svícen, zhotovený žáky základní umělecké školy. Námětů k besedování by bylo více. Posluchače potěšilo, že je konšelstvo opět navštíví.
Dárky od koledníčků byly milé
V
jídelně DSM ve čtvrtek 13. dubna klienti přivítali děti z mateřské školy. Pod
vedením učitelky Martiny Bohuňkové jim přednesly pásmo velikonočních koled a
lidových písniček opěvujících jaro. Jejich přednes byl kultivovaný, upřímný,
dětský a bez trémy. Vděční posluchači odměňovali každou koledu a písničku
pochvalným potleskem. Děti je navíc potěšily dárkem – velikonoční kraslicí z
papíru a stužkou, které sami vytvořily. Někteří klienti si milým dárkem ozdobili
své pokoje. Bude jim připomínat milou návštěvu a pěkné vystoupení.
Děvčata potěšila hudbou a zpěvem
Knihovna v Domově seniorů se 6. dubna odpoledne změnila v
malou koncertní síň. Zuzka Nečasová, Michaela Tylová a Veronika Gurvayová,
žákyně 8. třídy Základní školy ve Mšeně, sem přišly potěšit klienty zpěvem, hrou
na klávesy a flétny. Přednesly starší písně z filmu, divadla a rozhlasu. Tóny
fléten připomínaly koncertování v zámeckých salonech. Také z klavíru zněla
koncertní skladba lahodící sluchu. Mladé hudebnice vyzvaly vděčné posluchače ke
společnému zpěvu lidových písní, samozřejmě za doprovodu kláves. Všichni si s
radostí zazpívali Už se ten Tálinskej rybník, Kdyby byl Bavorov, Čerešničky,
Ach, synku, Když jsem šel z Hradišťa a další. Aby rozloučení nebylo smutné,
závěrečná píseň Co jste, hasiči ukončila toto líbivé hudební vystoupení.
Mšeno se má čím pyšnit
Sedmisetleté trvání
Mšena od založení až po současnost podněcuje obyvatele k seznámení s jeho
historií. Tu přibližují historické dokumenty, písemnosti, záznamy z kronik,
spisovatelé a pamětníci. Zajímali se o ni také klienti Domova seniorů. Ve
čtvrtek 6. dubna jim ji v besedě přiblížila knihovnice Ivana Říhová.
Vyprávěla o šlechtických vlastnících města a blízké vesnice, o životě obyvatel i hrdelním právu. Mšeno trpělo mnoha požáry. Jako sarančata ho drancovala švédská vojska. Jakoby zázrakem se mu vyhnula strašná cholera, která jinde zkosila mnoho lidí. Zhoubný požár v roce 1867 zničil 56 domů, kostel i faru. Proto Mšeno prošlo četnými stavebními úpravami. Mezi jeho architektonické skvosty lze počítat školu postavenou v roce 1928, radnici z roku 1812, kostel sv. Martina z roku 1876 v gotickém slohu a starší domky.
Obyvatelstvo se převážně věnovalo zemědělství, ovocnářství a v dřívějších dobách i pěstování chmele. Je k neuvěření, kolik tu bývalo živnostníků všech oborů. Přivydělávali si drobným hospodářstvím. Pečlivě obdělávali každé políčko. Ročně se konalo sedm výročních trhů na dobytek. Předkové dokázali zřídit výhodné skalní sklepy k uskladnění zemědělských plodin a chlívky k chovu dobytka.
V obrozeneckém období tu vzniká jedno z nejstarších ochotnických divadel v Čechách. Vede si čile i v současnosti. Knihovna slouží čtenářům od roku 1848, Sokol sportovcům od roku 1865. Město i jeho okolí jsou rodištěm významných osob. Protektorátní hranice ležela v jeho blízkosti. Během druhé světové války v něm žily 3 tisícovky obyvatel, nyní 1300. Mšensko trpí nedostatkem průmyslu. Likvidací místní provozovny Liberta ubylo 250 pracovních příležitostí a nové nepřibývají. Město a Kokořínsko jsou bohaté na zajímavosti a přírodní krásy. O jejich propagaci se zasloužili zejména místní učitelé. Turisté všechny stezky vyznačené v okolí neprojdou ani za týden.
Pilné pekařky
Z kuchyňky ve třetím patře
DSM se nesla vůně pečiva. Uvnitř sedící klientky u stolu se nebavily při
kafíčku. Naopak, ve snaze připomenout svátky jara zadělávaly těsto a pekly
perníčky ve tvaru jetelíčku a zajíčka. Napekly a nazdobily je pro všechny
ubytované. Ochutnávka potvrdila jejich nejlahodnější chuť. Prostě jsou lepší než
z pekárenské pečicí linky řízené počítačem. Domácí pekařky zaslouží poděkování
za píli a chuť udělat něco navíc pro ostatní. Prostě, nechtějí jen odpočívat. To
je nejlepší příklad ostatním, který zaslouží následování.
Velikonoce s hudbou a zpěvem
Srdečně vítaný v Domově seniorů ve Mšeně bývá hudebník
Kamil Matějovič. Vždy přiveze oblíbené melodie a radostnou náladu. Vždy přiveze
oblíbené melodie a radostnou náladu. Nejinak tomu bylo 12. dubna odpoledne. U
stolů v jídelně, pokrytých svátečními ubrusy ozdobenými vázičkami s jarními
symboly se klienti těšili na první tóny z elektronických varhan. Začalo
velikonoční posezení při hudbě. Pan Kamil Matějovič hrál, zpíval a uváděl všem
známé písně – od Mělnické polky, Tulipánů z Amsterodamu až po jihočeské lidové
písničky. 
Nechyběl ani pochod Kolíne, Kolíne. Všichni si je s radostí zazpívali.
Dvě hodiny zábavy rychle uběhly. Všichni se těší, až mezi ně opět přijede pan
Matějovič.
Proč upadají v zapomnění?
Dříve se za
velikonočními zvyky jezdilo do malebných českých vesniček. V nich časem upadly v
zapomnění. Nyní, kdo je chce blíže sledovat, musí za nimi až na výjimky do
skanzenů a muzeí. Klienti Domova seniorů se za nimi rozjeli do Mělníka. V tamním
regionálním muzeu se zájmem sledovali a obdivovali téměř staletá velikonoční
blahopřání, obrazy a sošky mučedníka Krista, staré zemědělské náčiní, slepičí
kukaň, kolednické klapačky a řehtačky i hojnou sbírku nádherných velikonočních
kraslic.
Jako na běžícím výrobním pásu mladá výtvarnička bleskově a krásně malovala vejce pestrými a vždy jiným vzory. Také je prodávala, a tak nebylo divu, že šla rychle na odbyt. Stejné to bylo s pomlázkami, které pletli chlapci ještě školou povinní. Na dvoře probíhala výroba velikonočních ozdob s pomlázkami. Muzejní kavárna zlákala účastníky k posezení při kávě a sdělování si dojmů z výstavy. Někteří se z mělnické vyhlídky dívali na obrovské území, zatopené rozvodněným Labem a Vltavou, jejichž soutok skrýval obrovský příval kalné vody.
Stránku připravili Jan Bursa a Jana Wasyliwová