vzor dlažby na náměstí Míru, foto: Petra NejedláNáměstí Míru ve MšeněSkalní útvar PokličkyEvangelický kostel

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2021 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Staré lži v novém kabátě


   Brzy po červencovém útoku muslimských radikálů na Londýn (7. 7. 2005) se IRA (Irská republikánská armáda) distancovala od dalšího provádění podobných útoků. Zpráva, která jistě potěšila svět víc, než když se před časem Libye zřekla provádění teroristických činů a zrušila všechna školicí střediska na výrobu a užití bomb. Lybijci sami nedospěli k tomu, že provádějí něco nelidského, ale byli k tomu donuceni mezinárodním tlakem.

   Mnoho vědců všech oborů, novináři světoznámých novin, ale i hodnostáři různých církví projevují denně v médiích své zklamání nad tím, že ani dvacáté první století není časem klidu a nadějí. Bylo zřejmě bláhové spoléhat se, že nové objevy přečtení celé DNA, cesty do vesmíru a do srdce hmoty samy od sebe změní člověka. Nebylo přece zla, které by člověk neokusil pro vidinu snadného života. Stačilo jen vyhladit ze světa Židy, omezit Slovany na 30 milionů osob a budeme mít pozemský ráj, sliboval Hitler a národ, který do té doby patřil k nejvzdělanějším v Evropě, ve velké většině uvěřil. Vidina lehkého života je tak lákavá! Že k tomu vůdce bude potřebovat válku, se ze začátku přehlíželo. Stalin válkou začínal. Válkou proti vlastnímu lidu. Za cenu hladomoru vyhladil rolnictvo jako třídu. Vyraboval spoustu ruských galerií a obrazy, kterými se dnes chlubí galerie na Západě, vyměnil za traktory, aby uskutečnil svou vidinu dělníka na traktoru. Oba dva zasáhli do milionů životů prostých lidí víc než krutě.

   Zbraní proti terorismu a proti současné válce – neválce by možná byla slova Solženicynova: Nežít ve lži! Žít ve svobodě, je možnost získávat a doplňovat si informace. Všichni radikálové vždy nejdříve zavřeli přísun informací a zakázali každou činnost, která by odhalovala pravdu. Domnívali se, že problém lidského štěstí se vyřeší tím, jak se lidé naučí své otroctví milovat.

   Když jsme dospěli k tomu, že se nic nevyřeší samo, nezbývá než tvrdě a odpovědně pracovat a hledat pravdu. Lidé mocní slova, schopní srozumitelně vypovídat pravdu, by měli znovu a znovu objasnit zaslepeným, že neexistuje Bůh, který by si přál zkázu, jakou oni šíří svým terorem.

Ludmila Svátková