BrusnéVečer před kostelem sv. MartinaHistorická listina z roku 1352 - více v kapitole HistorieSkramouš

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2021 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Otevřený hold kolegům


V závěrečném dílu rozhovorů s herci Divadelního sdružení odpovídá Václav Novák

Václav NovákPosledním aktérem v řadě rozhovorů s herci Divadelního sdružení je Václav Novák. A protože v předchozích číslech Mšenských novin zpovídal všechny své kolegy právě on, tentokrát se úlohy obrátily a každý z jeho divadelních partnerů mu položil vlastní otázku.

Jaroslav (režisér) 
Vaše  role v nové hře je naprosto jiná než role, již jste realizoval ve hře Ze  života hmyzu. Vyhovují vám tak rozmanité charaktery? Ostatní psali, že jsem jim vybral role   "na tělo". To asi není váš případ? 
   Rozmanité role mi vždy rozhodně vyhovovaly a jsem za ně rád. I když přiznávám, že nejraději hraji záporné postavy. Role Tuláka byla tak zajímavá, že musím pro tentokrát učinit výjimku. Co se týče postavy Clauda, který zrovna nemá ryzí charakter, má přesto určitě hodně z mých vlastností, i když přiznat to není vždy právě nejpříjemnější. Takže i v tomto případě jste se zřejmě v obsazení rolí nemýlil. A myslím, že právě obsazení rolí je v této hře váš „majstrštyk“.

Miloš  (Stanley)
Václave, jak se Ti hrají lechtivé scény s našimi krásnými kolegyněmi? Není Ti líto, že jich mám ve hře o trochu víc než Ty?
   No, tak to je typická „jírovská“ otázka. Něco podobného jsem od tebe čekal. Lechtivé scény... Odpovědí tě ale možná trochu překvapím. Já to vlastně ani jako moc výjimečnou záležitost nevnímám, pro mne je to prostě část hry, která se musí přesvědčivě zahrát stejně jako ostatní. I když nutno přiznat, že při současném obsazení ženských rolí je to určitě ta část příjemnější, což bohužel nebývá ve všech divadelních souborech pravidlem. Co se týče druhé části otázky, je mi to dost líto. Myslím ale, že je to tak spravedlivé. Jsi přece jen o něco mladší, vtipnější a šaramantnější než já. Takže je to ve správných rukou.

Hanka (Brenda)
V této hře jsi měl za úkol zastupovat režiséra v jeho nepřítomnosti. Kdyby sis mohl vybrat, co bys  upřednostnil – herectví, nebo režii?
   Ano, režijně jsem zastupoval pana Jaroslava především v počáteční fázi zkoušení, kdy jsme pro představení rozpracovávali naše režijní nápady. Potom už přebral otěže plně do svých rukou on. Některé naše nápady ponechal, některé pozměnil. I když vlastně, jak o tom teď přemýšlím, většinu pozměnil. A to určitě několikrát (smích). Asistenci režie jsem si v životě vyzkoušel poprvé a musím říci, že je to zajímavá a tvůrčí činnost. Je k ní ale potřeba čas a klid, aby se scény dobře promyslely a měly svou logiku. Což ale člověk většinou moc nemá, pokud v té hře také hraje. Takže bych prozatím raději zůstal u herectví. I když nevylučuji, že bych si v budoucnu nějakou malou režii vyzkoušel, musela by to ale být „srdeční“ záležitost.

Járinek (hoteliér Heinz)
Co ti tato hra přinesla do osobního života?
   Tak prozatím spíše úbytek času a pozdní příchody domů jako všem ostatním. Ale věřím, že to plně vyváží radostí z představení, až hru dokončíme, a množstvím divadelních štací. Potom také další údiv nad svými kolegy, protože bych nikdy neřekl, že tady najdu tolik opravdových divadelních talentů. To v této hře opět potvrzují a tímto pro ně skládám svůj otevřený hold.

Jirka (vrátný Karak)
Jak vnímáš postavení našeho divadelního spolku v kulturním životě našeho města?
   Já ho od počátku vidím jako široké společenství lidí, kteří mají zájem o kulturu všeobecně a to také koresponduje se začleněním našeho spolku pod křídly Sokola. Tato idea se sice ne až tak zcela podařila, ale doufám, že se to zlepší. A ačkoli se nám průběžně nevyhýbají určité vnitřní problémy, myslím, že se nám trochu povedlo rozhýbat místní kulturní podhoubí, byť možná jen příkladem, že to jde.

Jana (Helga)
Vašku, ne všichni možná vědí, že jsi dlouhou dobu působil u neratovické skupiny historického šermu Armatus. Nyní se více věnuješ divadlu. Jaký je rozdíl mezi těmito dvěma koníčky, mezi společností herců a šermířů?
   Historický šerm jsem opravdu dělal hodně dlouho, celých patnáct let. Prošel jsem ve skupině několik postů, od řadového člena až po vedoucího. Téměř souběžně s tím jsem už ovšem také hrál divadlo v neratovickém souboru Havlíček. Proto jsem srovnával téměř neustále. A vyhrálo nakonec divadlo, protože historický šerm má podle mého názoru velmi omezené scénické prostředky, a já jsem chtěl jít dál. Je ale velmi zajímavý, pokud proniknete do jeho techniky, kde jde ve vrcholné podobě prakticky už o geometrii v pohybu. To už ovšem není nic pro běžného diváka. Obě společnosti se těžko posuzují. Obecně bych ale řekl, že šermíři jsou spíše zemitější nátury než herci. 

Katka (Simone)
S kým se ti na jevišti lépe hraje, s muži - herci, nebo s ženami - herečkami? Nebo se mnou?
   Myslím, že jsem to takhle nikdy nerozlišoval. Důležité pro mne vždy bylo souznění hereckých partnerů a radost ze vzájemného kontaktu. To je ale podobné jako v civilním životě. K vrcholům mého hraní ale určitě počítám partnerství s obrovsky talentovanou herečkou Marií Živnou z neratovického souboru Havlíček, kterou mohli místní diváci  několikrát spatřit i u nás. Pokud jde o naše společné hraní, řeknu ti to krátce: „Oheň a voda“ taky moc nejdou k sobě, ale jsou v lidském životě už tisíce let. A o životě přece divadlo je!