Výstava prací žáků ZUŠ na radniciMěstská pečeťVečer před kostelem sv. MartinaOlešno

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2021 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

V mé postavě je hodně humoru


V seriálu rozhovorů s herci mšenského Divadelního sdružení dnes odpovídá Jiří FantaJiří Fanta

Jirko, jsi jeden z nejvíce zaneprázdněných lidí v souboru, máš dvě zaměstnání, jsi zastupitel, hraješ divadlo, zpíváš ve sboru, maluješ obrazy. Jak se ti daří všechny tvé aktivity zorganizovat?
  
   To je právě to, co se mi příliš nedaří. Vzhledem k velmi rozsáhlé činnosti často zanedbávám rodinu a mnohdy v týdnu nejsem prakticky ani jeden večer či odpoledne doma. Když se pak konečně občas domů vracím, musím se lidí ptát na cestu a s manželkou si nějakou chvíli, než se přestaneme ostýchat, vykáme. Je toho opravdu moc a budu se muset zamyslet nad tím, jestli není načase nějaké činnosti se vzdát. Ale nebojte, divadlo to určitě nebude.

Když už jsem se zmínil o malování, ty jsi autorem originálních kulis ve hře „Ze života hmyzu“ a v připravované hře jsi spolupracoval na návrhu scény. Můžeme se i tentokrát těšit na nějaký tvůj výtvarně - scénický počin?   
   To posoudíte až vy sami – mám na mysli diváky. Při zpracovávání návrhů scény vycházím, stejně jako u předchozí hry, nejen ze svých nápadů, ale – a to dost podstatně – i z názorů a hlavně zkušeností našeho režiséra, který se i v této oblasti jeví jako opravdový profesionál. Ale jinak je práce na scéně záležitostí prakticky všech. Řada prvků scény se vlastně rodí až při zkouškách. Mnohdy zjistíme, že tak, jak jsme původně zamýšleli uspořádat např. jednotlivé kusy nábytku, okna, dveře apod., to vlastně není možné. Postavy by mnohdy o sebe zakopávaly, někdy by děj ztrácel logiku, když má například někdo přijít, druhá postava má stát u okna a příchozí ji zpočátku nemá vidět, což by samozřejmě nebylo možné, kdyby okno bylo na straně scény, tedy v zorném úhlu příchozího. Zároveň bude důležité i výtvarné řešení, které by mělo na jedné straně vystihovat atmosféru prostředí, v němž se děj hry odehrává, na druhé straně by mělo respektovat co nejmenší technickou náročnost, snadnou demontáž a transport kulis. Jistou základní představu již máme, během dosavadních zkoušek vykrystalizovalo rozmístění jednotlivých prvků a začali jsme používat i jakési náhradní pomůcky, např. stylizované dveře, šatník apod., které nám pro tento účel vyrobil Miloš Homolka. Brzy se již budeme muset pustit do konečného řešení scény, v neposlední řadě i proto, že na hotové scéně se mnohem lépe zkouší.

Rozhodli jste se, že budete novou hru uvádět v překladu původního názvu, tedy „Postel plná cizinců“. A v jednu chvíli jsou opravdu v té posteli téměř všichni aktéři hry. Nemrzí tě, že jako vrátný Karak do té postele nemůžeš?   
   Naopak! I tak mám dost práce s nalezením podstaty postavy, natož abych ještě musel absolvovat „erotické“ scény. A pak, vždyť vlastně z mé „neúčasti“ a nadhledu (a hlavně přehledu) nad zmiňovanými scénami pro mne vyplývají nezanedbatelné zisky, hlavně mám na mysli ty finanční. Ale to ostatně uvidíte sami.

Tvůj Karak je neuvěřitelná figurka, něco jako Baron Prášil a Švejk v jedné osobě. Jak se ti taková postava hraje?   
   Zatím, jak jsem již řekl, její podstatu, vztah k ostatním, její postoj k životu atd. teprve hledám. Není to sice postava velká rozsahem role, zato patří k těm těžším, mluvíme-li o jejím ztvárnění. Domnívám se, ba jsem o tom přesvědčen, že musí být hrána s velkou lehkostí, hodně civilně, je v ní hodně humoru a tedy nebezpečí přehrávání a „švejkování“, a tím i degradace jejího významu a postavení ve hře. To vše je typické pro opravdu nesnadné typy postav, které dobře zvládají jen opravdoví mistři, ke kterým já se rozhodně nemohu přirovnávat (zatím!!!!).

Václav Novák